A bůhví, třeba by ho už nyní hřála některá z medailí. Možná zlatá. Místo toho je česká jednička v závodech horských kol doma a v neděli provětrá dres mistra na závodě ve Stupně poblíž Újezdu u Svatého Kříže, odkud pochází. A kde rozjel svou úspěšnou kariéru.

Nad tím, jak by olympijský závod v cross country dopadl, sice nepřemítal, ale myšlenky mu směrem k Tokiu zalétly. „Hry měly začít minulý pátek a hned v úterý jsme měli závodit. No a já místo stresu a nervů seděl v klidu doma u kávy. Zvláštní pocit,“ vybavil si Cink. „Na olympiádu jsem se chystal, příprava k Tokiu směřovala, ale i když budou hry až příští rok, moje motivace je stále vysoká. Tím, že se dokážu zlepšovat, tak věřím, že za rok na tom budu ještě lépe,“ vyhlásil 29letý biker patřící do světové špičky a největší hvězda nedělní Velké ceny Biggest ve Stupně.

Na domácí půdě kralujete, když krátce po zisku čtvrtého titulu v cross country jste poprvé ovládl i mistrovský závod v maratonu. Kde se to ve vás vzalo?

Asi jsem překvapil, nejvíc tedy sám sebe (úsměv). Maratonský šampionát byl jen čtrnáct dní po cross country a já měl tělo nastavené na hodinu, hodinu a půl práce ve velkých intenzitách. Jenže maraton, to je pět šest hodin dřiny, a závod jsem si proto chtěl vlastně jen zkusit. Vůbec jsem nepočítal, že bych mohl vyhrát, no a vyšlo to.

Uvědomil jste si hned, co jste dokázal?

Vůbec. Až později mně došlo, že vyhrát mistrák v cross country i v maratonu přede mnou dokázali jen Jaroslav Kulhavý a Pavel Boudný. Jenže to bylo tuším v letech 2006 a 2007, kdy se cross country jezdilo přes dvě hodiny a charakter závodů byl tenkrát jiný. Takže si cením toho, že jsem to dokázal v roce 2020.

Pochválili vás trenéři Karel Martínek s Alešem Kroužeckým po zisku mistrovského double?

Pochvala přišla. I trenéry jsem překvapil, ale úspěch mi přáli.

V neděli to sice bude jen exhibiční závod, ale v konkurenci jako na českém mistrovství. Těšíte se?

Ve Stupně jsem před lety začínal, jsem tu doma, a pokud to jen trochu jde, tak se sem rád vracím. Záleží mi na tom a těší mě, že hlavní organizátoři Jarda Ryba s Lampíkem (Ondřej Paur) závod stále tlačí výš. Až snad na Járu Kulhavého a Honzu Vastla tu v neděli bude kompletní špička a v ženách pojedou i zahraniční bikerky. A když přičtete nové zázemí v areálu Ultramarinka, tak si dovedu představit, že příště může závod poskočit i do vyšší kategorie, než je.

Zároveň půjde o odvetu za domácí šampionáty a soupeři se na vás budou chtít vytáhnout. Počítáte s tím?

Jasně. Budou mě chtít porazit, ale já se nedám (smích). Sice se už připravuji na pokračování Českého poháru za týden na Zadově a půjdu do toho z plného tréninku, mou chuť vyhrát to však nezmenšuje. Hlavně doufám, že přijde hodně diváků a uvidí parádní závod.

Součástí bude znovu charitativní akce, jíž býváte jedním z hlavních aktérů. Bude tomu i letos, kdy je pomoc směrována na podporu popálené Natálky?

Asi o něco méně než v minulých letech, ale určitě se zapojím. Dopředu jsem se vzdal startovného a ve prospěch Natálky věnuji i finanční částku, kterou případně v závodě získám. Navíc přivezu nějaké cyklistické oblečení, které se bude dražit, a výtěžek půjde rovněž na podporu Natálky.

Také se proslýchá, že chystáte velký přestup. Nikoliv na klubové scéně, ale v životě – svatbu.

Je to tak. Za měsíc a něco (úsměv).