VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Biker Kozák poznal, jak se krotí krokodýli

PLZEŇ - Vedro jako v pekle, všudypřítomný prach a neuvěřitelná dřina. Deset dní v kuse.

9.11.2008
SDÍLEJ:

Tomáš Kozák na trase prestižní Crocodile TrophyFoto: Archiv

Taková je australská Crocodile Trophy. Jeden z nejtěžších etapových podniků v sedle horského kola. Pro bikery kultovní záležitost.

Tu letošní čtrnáctou v pořadí ovládli Češi.

Opanovali stupně vítězů, šest jich skončilo v první desítce. Mezi nimi plzeňský maratonec Tomáš Kozák.

Utahaný, pohublý, s rozpraskanými rty. Tak se vrátil domů devátý muž konečného pořadí. Za sebou dvanáct set kilometrů napříč divočinou.

„Ráno bylo třicet a záhy se teplota vyšplhala k padesátce. K tomu neuvěřitělně rozbité cesty. Spousta kamení, díry, rolety a k tomu oblaka prachu. To zažijete jen tady,“ říkal Kozák.

Startem v Austrálii si sedmatřicetiletý biker týmu Laser Steel splnil svůj sen.

„O tom závodě jsem přemýšlel už nějaký čas. Hltal jsem o něm každou zprávu, ale vyšlo to až letos,“ podotkl Kozák. Nadšenec, který se závodění věnuje při zaměstnání.

Jak se našinec může dostat na startovní listinu Crocodile Trophy?
Stačí se včas přihlásit, protože počet účastníků je omezený. A složit startovné, dva a půl tisíce eur. K tomu letenky a další náležitosti. Prostě potřebujete dát dohromady patřičné finance.

A vám se to povedlo.
Vyhecovali mě kamarádi. Říkali, pořád o Austrálii jen mluvíš, a nic. Tak se přihlaš a peníze se nějak seženou. Měli pravdu.

Na startu se sešla početná česká ekipa, kvalitní závodníci. Pomohlo vám to nějak?
Bylo s kým pokecat. Poradit se. Ale vlastně šlo o jeden mančaft rozdělený do tří týmů. Jeli na vítězství, a tak měli své mechaniky, kuchaře i doktora. Já se musel o sebe postarat sám.

Co to obnášelo?
Ráno před startem sbalit stan i věci, předat je organizátorům k převozu. Zkontrolovat kolo, připravit si pití, traťovky. A po etapě znovu do práce. Umýt sebe i kolo, vše důkladně prohlédnout, namazat. Postavit stan. A tak dokola deset dní.

Crocodile Trophy jste znal z vyprávění a videa. Jaká byla realita?
Jen číst a koukat na video nestačí. Na něco jsem se chystal, ale teprve teď mohu říci, že vím, o čem ten závod je.

Bylo pro vás největším nepřítelem vedro?
To nejde jednoznačně říci. V pralese je přes třicet stupňů, vlhko. Ale pořád to jde. Jedete pod stromy a občas foukne vítr. To pravé horko začalo až v buši. Slunce do vás pere, kolem vyprahlá pustina a vzduch se ani nehne.

Žízeň je krutá. Jak jste během etap doplňovali energii a tekutiny?
Na občerstvovacích stanicích, které byly každých třicet čtyřicet kilometrů. Tam jsme měnili bidony, dali si nějaké ovoce. Meloun, banán a valili dál. Ono se zase nemohlo moc pít, protože s potem by vám z těla odešly i minerály a bylo by zle.

Zmínil jste, že na trati byly obávaným povrchem rolety. Nějak zvlášť zvlněný terén?
Jasně. Jako kdybyste jeli po valše. Nebo dělali hodiny v kuse se sbíječkou. Měl jsem potom oteklá zápěstí. Ani kvalitní přední vidlice totiž tyhle vlny nepobrala. A nejde si sednout. Jedete pořád ve šlapkách, což hodně bolelo.

Ale třeba převýšení tisíc metrů na sto kilometrech nevypovídá o výrazně kopovitém profilu tratě.
Hm, to se může zdát takhle od stolu. Jenže ta tisícovka metrů, to bylo padesát dvacetimetrových kopců. Pěkně strmých. A i jink se tu našly docela drsné kopce.

Jaká se letos sešla v Autrálii konkurence?
Zhruba třicítka zkušených maratonců, mezi nimi profíci, medailisté z mistrovství světa. K tomu výborní veteráni.Dohromady osmdesát jezdců. Dvaašedesát jich dorazilo do cíle.

A Češi jim všem vypálili rybník. Unesli to soupeři?
No, týmová taktika, známá spíš ze silničních závodů, kterou český tým použil, soupeře zaskočila. Žádný pomalejší začátek etap, Češi rozjížděli palbu hned od startu. Lídři skrytí za svými domestiky v těsném háku. Hlavně Belgičané a domácí jezdci tím nebyli nijak nadšeni, ale skousli to. A také reagovali.

Jak?
Třeba Belgáni útočili, jakmile se vjelo na písek. To nám pak dávali pěkně zabrat.

Jaká vlastně vládla v závodním poli atmosféra?
Zpočátku výborná, ale humoru postupně ubývalo. V závěru jsme se jen ploužili po kempu. Poléhávali a snažili se šetřit energií.

Byly chvíle, že jste si říkal, dál už to nepůjde?
Ve třetí etapě, tam jsem téměř rupnul.

Co vás potkalo?
Ztratil jsem bidon s pitím a nechal to být. Pěkná blbost. Přejížděli jsme zrovna hory a já nejenže jsem potom, vyprahlý, vypadl z čelní skupiny, ale málem jsem to zabalil.

Odkud přišla spása?
Od doktora českého týmu.

Dal vám nějaký zázračný preparát?
Ne. Ale čekal na mě na občerstvovačkách, povzbuzoval mě. Chlapče, musíš šlapat dál, říkal. A já šlapal. Ani přesně nevím kudy, ale do cíle jsem se nějak dostal.

To asi nebyl příjemný dojezd.
Chtěl jsem skončit, ale večer se mi v hlavě všechno rozleželo. Už kvůli všem těm lidem, kteří mně pomohli a věřili mi.

Dokonce hned druhý den jste se pustil do úniku.
Tělo fungovalo a bylo jasné, že o nějaký dílčí úspěch se mohu pokusit jen právě v první půlce závodu. A tak jsem odjížděl.

Do úniku jste vyrazil čtvrtou, pátou a uspěl konečně v šesté etapě.
To jsme odjeli s Kejvalem, bývalým silničním profíkem, už na třetím kiláku ze stopětadvaceti. Třicet čtyřicet kilometrů nás měl ale hlavní balík na dohled. Pak se teprve zlomil a my vydrželi až do cíle. Tam to bylo kdo skoho a ´Kejvič´ byl lepší .

Dostal jste ale bumerang za etapové prvenství v kategorii Elite.
A jde o ceněnou trofejí. Nikde jinde totiž takový bumerang nedostanete.

Potkal jste na Crocodile Trophy krokodýly?
Jednoho mrtvého, ale občas nás pořadatelé varovali. Tam nechoďte, jsou tam krokodýli. No nebyli. Jiných zvířat jsme si ale užili dost. Od brouků, hadů, ukřičených papoušků kakadu, ale i zdivočelých koní a krav.

Australskou premiéru jste zvládl, splnil si svůj sen. Šel byste na start znovu, i podruhé?
Když jsem projel cílem poslední etapy, vrhnul jsem se v dresu, tretrách i v přilbě do moře a říkal si nikdy více. Jenže teď už nejsem tak kategorický. Vím, že s danými zkušenostmi bych mohl být lepší. Získat třeba víc bumerangů, být výš i celkově. Takže uvidíme.

Autor: Karel Sopr

9.11.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Režisér do titulních rolí obsadil Andreu Mohylovou a Petra Konáše (oba na snímku)

Kazimír a Karolína ve Velkém divadle

Černý led v kopci může způsobit, že auta kloužou zcela neovladatelně.
AUTOMIX.CZ

Víte, co je černý led? Poradíme, jak ho poznat a jak se s ním vypořádat

Mladý muž skočil z mostu mezi jedoucí auta

Plzeň - Muž skončil na urgentním příjmu fakultní nemocnice.

Vaření bych za křeslo v kanceláři nevyměnil, říká mladý kuchař

Plzeň – Gastronomii si Lukáš Tatar zamiloval už od dětství.

Aukce pivních lahví vynesla rekordní sumu

Plzeň - Středeční aukce designových lahví Pilsner Urquell letos vynesla rekordní částku 1,6 milionu korun. Peníze půjdou na podporu Centra Paraple, jež pomáhá lidem na vozíku.

BMW bude v Karlovarském kraji stavět polygon za čtyři miliardy

Karlovarský kraj – První vývojový areál společnosti BMW Group ve východní Evropě pro testování autonomních vozidel vznikne v Karlovarském kraji. Areál, který představuje investici ve výši tříciferných hodnot v milionech eur, neoficiálně se hovoří v přepočtu až o čtyřech miliardách korun, nabídne několik stovek nových pracovních míst.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT