Mezi ženami zase Kateřina Beroušková.

Šestadvacetiletá závodnice Sport Clubu Plzeň zažije na slavném Holmenkollenu premiéru a věří, že v nedělním závodě na 30 kilometrů volně zúročí svou formu z posledních týdnů.

Už na olympiádě v Pchjongčchangu se bojovnice z Chodska blýskla nejlepšími výsledky z českých běžkyň.
V závěrečném závodě na třicet kilometrů Beroušková atakovala umístění v první dvacítce a následně při Světovém poháru ve finském Lahti už tuhle metu protrhla.

V klasické desítce jste skončila osmnáctá, zatím nejvýš na velkých závodech. Kde se ve vás po náročném programu na olympiádě vzalo tolik energie?
Sama nevím, možná těch pár dní doma po olympiádě udělalo své (úsměv). V Lahti jsem to znala z loňského mistrovství světa, kde se mi poměrně vedlo. I teď jsem se do Finska těšila. Je to nádherná země a síla prostředí hrála také svou roli. Oproti Koreji tam na člověka dýchne pravá zima. Až jsem si říkala, jestli je dobře, když se zimní olympiády konají v tak exotických zemích jako teď.

Měla jste v Lahti od startu jasno, že to bude váš den?
Ani nevím. Necítila jsem se nějak zvlášť skvěle. Podmínky ale byly ideální. Servisáci se trefili do mázy a lyže jely fantasticky. Startovala jsem jako dvanáctá, takže i když mi na trati hlásili, že vedu, tak mě to sice potěšilo, ale netušila jsem, že jedu až o tak dobré umístění. O to větší jsem pak měla radost

Jaké to bylo posedět si v cíli v křesle pro průběžně nejlepší závodnici?
No bylo to super. Až v cíli jsem začala chápat, že jsem zajela dobrý závod, a o to líp se mi v křesle sedělo. Byla jsem šťastná jako blecha. Sice si teď říkám, že na desítku mi chyběl jen kousek, ale co bych za takový výsledek dala před startem. Vždyť ve dvacítce jsem byla poprvé v životě.

Závod v Lahti vám vyšel, těšíte se o to víc na třicítku volně v Oslu?
Těším. Na Holmenkollenu budu závodit poprvé a už po prvním tréninku jsem zjistila, že to nebude nic lehkého. Pro všechny je to ale stejné. Navíc třicítka je nevyzpytatelný závod a stát se může cokoli.