Před plzeňským publikem se házenkář Roman Bečvář představil v sobotu po dlouhých 28 měsících. V kvalifikačním utkání o postup na mistrovství Evropy proti Švýcarsku nastoupil při absenci zraněného Petra Linharta na nezvyklém postu pravé spojky a svoji roli zvládl bravurně.

V útoku odehrál odchovanec plzeňské házené téměř celé utkání a dvěma góly přispěl k výhře českého týmu 29:25.

„Samozřejmě to bylo pro mě jako pro praváka těžké, ale jsem hlavně rád, že jsem si mohl zahrát," říká hráč německého druholigového Emporu Rostock Roman Bečvář, který 18. dubna oslavil šestadvacáté narozeniny.

V Plzni jste hrál naposledy 23. prosince 2012 za místní Talent M.A.T. v extralize proti Dukle. Jaké to bylo, zahrát si tady po takové době znovu?
Jsem za to moc rád. Přišlo hodně lidí a vytvořili nám dobré prostředí. Musím přiznat, že řadu lidí v hledišti jsem znal.

Švýcary jste porazili ve středu na jejich půdě 30:26 a nyní 
v Plzni znovu. Jaký ze zápasů proti nim byl pro vás těžší?
Asi ten domácí. Byl takový zvláštní. Soupeř už neměl co ztratit. Od nás to vítězství bylo hodně vybojované, vydřené. Důležité jsou ale ty dva body, to je jasné každému.

Jaký vliv mají tyto dvě výhry na další vývoj ve skupině?
Obrovský, protože postup na mistrovství Evropy v Polsku máme stále ve svých rukou. Hrajeme ještě doma s Francouzi a potom jedeme do Makedonie.

Říkal jste, že publikum v Plzni bylo skvělé. Jaká je pro srovnání divácká kulisa v Rostocku?
Jako všude je hrozně důležité, jak se zrovna týmu daří. Ale i pokud nám to zrovna nejde, chodí na nás kolem 1500 fanoušků. Když to jde, tak přijde fandit i 3000 lidí. Rostock má bohatou historii, byl to jeden z nejúspěšnějších klubů v Evropě.

Jak jste spokojen se svým vytížením v Rostocku?
Máme málo hráčů, takže si na nedostatek času na hřišti opravdu nemůžu stěžovat. Hraju hlavně na postu střední spojky a občas zaskočím i na levé spojce.

V Rostocku došlo nedávno k jedné zásadní změně…
Ano. Vedení klubu asi před čtyřmi měsíci vyhodilo trenéra Rastislava Trtíka. Přišel nový kouč Aaron Ziercke, který dělal asistenta v Mindenu v první bundeslize, a to znamenalo zvykat si na jiné věci. Tréninky máme stále tvrdé, ale má to hlavu a patu. Přestali jsme hrát obranu dva čtyři a přešli jsme na nula šestku. Pomalu jsme se zvedali a už to vypadá dobře, ve druhé bundeslize máme jistou záchranu.

Na jak dlouho máte ještě smlouvu v Rostocku?
Ještě na jednu sezonu, ale může se stát všelicos. Finance na další sezonu vedení klubu už sice sehnalo, ale teď se teprve uvidí, jak to bude s hráči.

Jak často se během sezony dostanete do Plzně?
Bohužel pouze tehdy, když je sraz národního týmu. Přece jenom to je 700 km a moc volného času není.

Když už se dostanete do Plzně, jak zde trávíte čas?
Hlavně s rodinou, ale jak říkám, ani během reprezentačního srazu moc toho času není. Máme nějaký program, který je nutno dodržovat. Samozřejmě člověk párkrát projede Plzeň a poznává nové věci, které tady vyrostly.

Plzeňský Talent v další sezoně po vašem odchodu (2013/14) získal mistrovský titul a letos má nakročeno k obhajobě. Nemrzí vás, že takhle úspěšná éra přišla až po vašem odchodu?
Pořád si ze mě dělají kluci srandu, že když jsem odešel, tak začali vyhrávat. Já jsem ale odcházel na konci podzimní části a to jsme byli první (smích). Už jsem to říkal tisíckrát. Odešel jsem kvůli tomu, že jsem chtěl něco dokázat, a bylo mi jasné, že budu muset něco obětovat. Nicméně Plzeň sleduju z Německa pořád a klukům fandím. Doufám, že bude Petr Linhart v pořádku, a věřím, že Plzeň titul obhájí.