Při otázce, čím by to chtěla letos trumfnout, trochu znejistí. „Dám tomu maximum, abych jednou, až budu sedět v houpacím křesle, mohla vzpomínat, že jsem udělala pro úspěch všechno,“ říká pak s úsměvem na rtu.

Příprava, jejíž začátek jí odsunul covid, už je v plném proudu, navzdory nemoci zatím probíhá bez problémů. „Ale zvládla jsem obě plánovaná soustředění, takže doufám, že mě to nijak nepoznamená. I podle tréninkových ukazatelů bych na tom neměla být hůř,“ usmívá se sympatická atletka. „Do prvního startu, kterým bude Czech Indoor Gala, je skoro měsíc. Mám spoustu času se do toho ještě pořádně opřít,“ dodává.

Když si teď vzpomenete na bronzový závod v Budapešti, jaký nejsilnější moment po čtyřech měsících přetrvává?
Ve mně zůstává pořád ten pocit, jak jsme po doběhu zůstali jak opaření. Zírali jsme na tabuli a nevěřili jsme tomu, že jsme třetí. Teprve potom propukla obrovská vlna emocí a velká radost.

Zdroj: Martin Švec

Je pro vás motivace podobný výsledek zopakovat, třeba v roce 2024 na ME?
Určitě, když jsme to dokázali na mistrovství světa, pro Evropu to bude pro nás velký motor. Samozřejmě, že sen by byl něco takového předvést na olympiádě, ale to je zase úplně jiná dimenze. Všechno by se muselo náramně sejít a potřebovali bychom i dávku štěstí.

Je pro vás letošní medaile jenom motivací, nebo zároveň i závazek?
Věřím, že veřejnost bude něco podobného očekávat. Bude na nás vyvíjen tlak. Ale tím se nesmíme nechat svázat, když budeme předvádět výkony, na které máme a všechno se sejde, třeba budeme mít štěstí medaili zopakovat.

Jaký byl vůbec ohlas veřejnosti na bronz? Poznávají vás teď lidé více?
Jo, až jsem z toho v šoku. Zastavují mě lidi v obchodech, chtějí se vyfotit nebo podepsat kartičku. Musím říct, že je to zatím velmi milé, asi mám štěstí na lidi.

Ale neodvádí zvýšený zájem fanoušků i médií pozornost od tréninku?
Věřím, že odvádí. Ale u nás to přišlo po vrcholu sezony, tak se člověk může nechat unést. Během podzimu jsem záměrně kývla na účast v řadě pořadů, snažila jsem se to užít, jet na vlně úspěchu, abych na to mohla jednou vzpomínat. Už se to nemusí opakovat, kariéra sportovce bývá křehká.

Tereza Petržilková
Atletka Petržilková opět zlomila osobní rekord

Jaké to bylo, když jste se pak musela vrátit zpátky k tvrdému tréninku?
Já jsem se těšila. Když na delší dobu vypadnu z tréninku, potřebuju zpátky (úsměv). Jsem takhle zvyklá.

Platí, že prvním vrcholem zimní sezony pro vás bude ostravský mítink Czech Indoor Gala…
Ano. Musím říct, že je smutné, že musím dávat přednost mítinku před národním šampionátem. Ale do rankingu je za něj víc bodů než za mistrák. Halová sezona je krátká a já mám měsíc a kousek na to, abych předvedla dva kvalitní výkony. Druhý vrchol by měl být na halovém mistrovství světa, kde bychom snad mohly být i se štafetou žen.

Příští rok bude pro atlety hodně náročný, kromě světového šampionátu v hale bude i mistrovství Evropy venku a hlavně olympiáda…
No právě. Hlavně musím vydržet zdravá, abych absolvovala celou přípravu směrem k létu bez výpadku, protože tam už mě pak čeká jeden vrchol za druhým.

Určitě nejvíc sníte o individuálním startu na OH v Paříži, ale je tady skvělý výsledek s mix-štafetou, ženská vypadá taky slibně. Jak rozdělit síly?
Nejprve musíme absolvovat mistrovství světa ve štafetách, které je na začátku května na Bahamách, odtud vede hlavní cesta na olympiádu. To nám trochu rozhazuje sandál v přípravě, protože se musíme přesunout do Ameriky a tam skončit do 14. místa, abychom se kvalifikovali na olympiádu. A když se to povede, budu mít pak čistší hlavu na svoji přípravu. Ale je otázka, abychom byli všichni na začátku května v TOP formě.

A co mistrovství Evropy, které je před OH v Paříži?
Tam by byla možnost zazářit individuálně, ale musí to jít trochu do pozadí, protože já mám sen o účasti na olympiádě. Ale uvidíme, jak to všechno bude… Potom je v červenci volný blok, když se mi povede kvalifikovat na olympiádu, bude tam prostor připravit se. Letos je hodně atypická, roztahaná sezona. Základ je zůstat zdravá, pak se uvidí. Teď se ale soustředím na halovou sezonu.

Je čtyřstovka v hale hodně jiná než venku?
Je to úplně jiná disciplína. Musí se rozbíhat ostřeji, je tam náklon zatáčky, seběhy k mantinelu, kontakt. Kdo se drží na čele má výhodu, ze zadních pozic se to blbě dotahuje. Ale musím říct, že mě to baví. Není to jen o běhu, musíte se intuitivně rozhodovat, přemýšlet na tím, kudy proklouznout, hlídat si ostatní závodníky.

Máte za sebou životní sezonu, čím ji překonat?
Nad tím jsem taky přemýšlela. A přiznám se, že na začátku přípravy jsem měla stavy, že stojím na úpatí hory Mount Everest a říkám si, že její vrchol nemůžu nikdy zdolat (usměje se).

Takže teď už víte, že ho zdolat můžete?
Dám do toho srdíčko, všechno, co můžu. Vím, že moje kariéra asi už nebude moc dlouhá. Dám tomu maximum, abych jednou, až budu sedět v houpacím křesle, mohla vzpomínat, že jsem udělala pro úspěch všechno.

Tereza Petržilková vyhrála anketu Sportovec Plzně v kategorii žen.
Už žádný rohlík s vysočinou ke svačině, směje se atletka Petržilková

Znamená to, že Paříž berete jako poslední šanci zúčastnit se olympiády?
Stát se může všechno. Ale co si budeme nalhávat, je mi třicet let. Abych vydržela tréninkové tempo ve zdraví, je rok od roku náročnější. Výkonnostně jsem teď jinde, i tréninky jsou tvrdší. Ale třeba to ještě vydržím… Jdu postupně, krok po kroku, ale i dlouhodobé vize by člověk měl mít.

Jaká byla vize Terezy Petržilkové, když pronikla do české špičky? S vrcholovou atletikou jste přece jen začínala poměrně pozdě…
Spousta lidí mě zrazovala, že to nemá cenu. Říkali: na medaili na mistrovství světa stejně nikdy nedosáhneš. Já odpovídala, že budu makat, dám tomu všechno a uvidíme. No a ta medaile se povedla (usměje se). Myslím, že překvapuju i sama sebe.