Většina populace tehdejšího Československa netrpělivě očekávala rychlé a progresivní změny ve formě nových zákonů.

Zde nastalo pro zasvěcené první velké a varující zklamání. Zvolení poslanci (zástupci občanů) si odhlasovali na tehdejší dobu vysoce nadstandardní platy a aniž by po letech čekání na politické a zákonné změny poměrů cokoliv jiného udělali, odešli na dvouměsíční prázdniny.

Asi jsme jako voliči selhali, neboť jsme byli rafinovaně podvedeni. Toto poznání by mělo být alarmující! V dané situaci jsme podcenili záludnost volby lidí, které jsme dosud neznali, to znamená, že si naši důvěru tito lidé získali pouze svým vystupováním na veřejnosti. Jejich bližší a hlubší poznání nebylo tudíž možné.

Tak došlo k situaci, že většina poslanců po zvolení dala přednost svým vlastním zájmům a svému osobnímu prospěchu a prospěchu skupin lidí – klanů před zájmy celého národa a našeho státu.

Jako kandidáti do poslanecké sněmovny se totiž dostali hlavně lidé s ostrými lokty a agresivním způsobem jednání, proti nimž slušní a korektní lidé neměli mnoho šancí. Většina slušných lidí s vysokým morálním kreditem se vyznačuje skromností a větší zdrženlivostí.

Když voličům po několika letech došlo, kdo jejich jménem vlastně drží v našem státě opratě moci a že toho využívá hlavně ve svůj prospěch, dostala šanci opozice, která byla zvolena v dalším volebním období.

Žádných podstatných změn jsme se ovšem nedočkaly. Tunelování podniků a bank, daňových úniků s topným olejem a korupce na nejvyšší úrovni opět vzkvétaly. Všichni rozumem vládnoucí lidé o tom věděli, a přesto se nikomu, až na několik výjimek, nic nestalo, nikdo nebyl potrestán, nikdo nenesl odpovědnost.

Byl to dobrý příklad pro řadový dělný lid: když oni kradou miliardy, tak my si taky nějaký ten miliónek urvem. Zdá se to být již veřejným krédem, bez korupce a okrádání kohokoliv, kýmkoliv to už prostě nejde a morální devastace celé národní populace pokračuje.

V honbě za mocí prosazovaly vládnoucí parlamentní strany státní finanční politiku nad poměry výkonnosti našeho národního hospodářství, čímž způsobili značnou zadluženost našeho státu a v době současné světové krize velké hospodářské problémy.

V souvislosti se státní finanční politikou nelze přehlédnout platy a odměny některých vrcholových manažerů, státem kontrolovaných podniků. Je vysoce nemorální a proti dobrým mravům, když jeden manažer má příjem jako 10 000 občanů s průměrnými výdělky, ale nedivím se, že si jej vezme, když mu ho někdo dá. Rozhodně bych ovšem hledal toho, kdo mu ho navrhnul, kdo mu ho schválil a pak bych důkladně vše prověřil.

Je dobré se podívat na institut parlamentu a jeho osazení. Měl by to být výkvět národa. Vysoce nadstandardní platy a nárokování několika benefitů dělají z postu poslance velmi atraktivní zaměstnání, přičemž ani nemusíte, když nemáte vyšší ambice, cokoliv dělat, stačí v pravou chvíli zvednout ruku.

Úroveň jednání a komunikace v parlamentu je na ubohé, až ostudné úrovni. Neefektivní práce parlamentu se projevuje vznikem nedokonalých zákonů s řadou chyb a jejich nepřehledností. Zákony se neustále mění tím, jak se přizpůsobují dané situaci, kdo zrovna vládne a komu jak vyhovují. Ve svém důsledku tato situace nahrává klanům s nepoctivými úmysly a v kombinaci s odloženými kauzami u policie a zastavením stíhání u státních zástupců není možno protiprávní jednání odhalit a klasifikovat. Velkou slabinou naší mladé demokracie je právní dostupnost pro méně majetné občany a slušné lidi, kteří se dostanou do konfliktu s „ vyšší mocí“. Dá se říct, že slušný člověk v tomto státě nemá proti agresorovi šanci.

Byly volby a já jsem byl s činností zvolených zklamaný. Dal jsem tedy hlas druhé straně. A výsledek byl stejný. Potom jsem neměl koho volit, zvolil jsem tedy stranu s nejmenším zlem. Ale udělal jsem chybu. Neuvědomil jsem si, že malé zlo rodí větší zlo a to zlo ještě větší. Nemůže mi někdo z vás, prostých občanů, poradit ?

Pokud věříme, že většina občanů tohoto státu jsou slušní lidé a já chci věřit, že to tak je, musí se tito lidé semknout a toto zlo společně odstranit. Pojďme pro to něco udělat, naši potomci to jistě ocení, když budou jednou moci hrdě říci: „Já jsem Čech“.
Ozvěte se!
blazekjan46@seznani.cz

Jan Blažek