Pohodlně se usaďme do křesel, utěsněme roušky a věřme, že i všichni ostatní návštěvníci jednoho z posledních otevřených multikin v zemi byli řádně vydezinfikováni…

Koronavirus už je v sousedním Rakousku. V Itálii působí paniku. Úřady, jak se zdá, jsou připraveny. Opatření jsou rychlá a tvrdá. Byl zrušen karneval, mše a fotbalové zápasy. Co těm Italům vlastně zůstalo, zeptal by se ironik.

Lidé však nevědí, jak reagovat. Tohle se neučili. Američan, zvyklý se starat sám o sebe by skoupil všechno, co by mohl a zavřel se do bunkru. Evropan je zvyklý spoléhat na společnost a na stát. Jenže co když teď selžou? Je lepší okázalá statečnost a solidarita nebo úzkostlivá snaha chránit sebe a své nejbližší?

Tyhle otázky si nyní pochopitelně klade každý. I když je pravděpodobné, že epidemii se podaří zvládnout. Že způsobí nanejvýš drobné nepohodlí. Připravit se na horší scénář ovšem není projevem hysterie. Je to rozumná starost o sebe a o své okolí.

…Film pomalu končí. Dopadne to dobře, jak jsme tušili. Nevyhráli ani sobci ani fanfaróni, ale ti kdo sebrali rozum a odvahu a nemysleli jenom na sebe, ale hlavně na druhé.