Pokud někdo ukradne v obchodě v televizi a utíká s ní přes park, je třeba nejdříve odhadnout věk dotyčného, potom jestli náhodou netrpí nějakou nemocí a pak se teprve můžeme odhodlat k citlivému zásahu. A pokud někdo na fotbale v kotli nafackuje policajtovi ve službě, ten může reagovat pouze tehdy, pokud bude v uniformě.

Karel Havlíček
místopředseda PSP ČR a stínový ministr průmyslu a obchodu

Absurdní? Tak nějak ale popisuje část „nezávislých“ pozorovatelů události na mítincích ANO. Krádež reproduktoru či napadení policisty v civilu na běžném politickém setkání se přejde mávnutím ruky, zato zásah bezpečnostních složek se rozebírá do posledního detailu, včetně toho, že se spekuluje o politických příčinách. Pokud dotáhneme tuto hru do konce, může to dopadnout tak, že až uvidí příště policajt odpůrce setkání s kamenem v ruce, zásah si velmi dobře rozmyslí, protože by z toho mohl mít politické problémy.

Že přeháním? Nikoliv, na všech zmiňovaných setkáních jsem osobně byl. A chování odpůrců se stupňuje týden od týdne. Nevím, jestli je to tím, jak klesají vládním stranám preference nebo je to prostě druh zvláštní letní zábavy, ale to, co se odehrává na některých místech, je daleko za hranou běžného vyjádření názoru. Frenetický ryk, pískání na vše možné, zapnuté sekačky na trávu, fanatické grimasy a nejvulgárnější nadávky jsou občas doprovázeny házením vajíček či pečivem. Vše s jediným cílem, aby přehlušili jakoukoliv diskusi.

Souhlasím, že s tím musí politici počítat a nestěžuji si. Jen to dávám do souvislosti s tím, že se posiluje na těchto akcích policejní přítomnost a že se občas odehraje nějaký incident. To podstatné je to, že jeho příčinou není ani politický subjekt, který řádně akci ohlásil, v tomto případě ANO, ani jeho fanoušci, kterých dorazí vždy o řád více než oponentů. Ti se provinili pouze tím, že se s námi přišli setkat. Mimo toho, že neslyší často ani slovo, jsou častováni urážkami a občas jim na hlavě přistane kobliha. Zatím kobliha.

close info Zdroj: Deník zoom_in

Ať jsem objektivní, každá akce budí občas reakci, a i naši příznivci se občas neudrží a někdy reagují podrážděně, někdy se snaží protestujícím strhnout ceduli, výjimečně i do někoho strčí. I když celou dobu vyzýváme, ať se nenechají vyprovokovat. A občas ujede něco tvrdšího a nevhodného i nám v našich reakcích. Ani jedno není dobře, stejně tak souhlasím, že musí být prošetřen zásah policie, jestli byl adekvátní a jestli odpovídá všem předpisům.

Já to sám posoudit nedokážu, ale jelikož jsem na těchto akcích přítomen, vidím, že pokud policie jedná včas a důsledně, obvykle proběhne setkání bez větších problémů. Naopak, pokud situaci nechává vyhnít, chování odpůrců se v průběhu jednoho mítinku dostává do bodu varu a konflikt s našimi příznivci je pak daleko pravděpodobnější.

Nechci dělat soudce, ani nechci působit příliš zaujatě. I mezi našimi oponenty je řada slušných lidí, se kterými normálně komunikujeme. Každý má právo vyjádřit svůj názor, a tak jako každý může přijít na setkání se svými politickými oblíbenci, tak může jiný proti tomu protestovat. O tom je svoboda. Ale měli bychom mít stále na paměti, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná toho druhého.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.