Zastává názor, že když politik někomu slíbí peníze, pak musí říct, kde na to vezme. Bohužel nedodal, že by to mělo platit pro každého politika, včetně úřednického člena vlády.

Proč se jich neptá, čím nahradí výpadky příjmů, namátkově za odpuštěné DPH z luxusních sporťáků či za státní dotace soukromým subjektům? Tuto názorovou neústupnost u Zemana postrádám.

Miloš Zeman kdysi tvrdil, že mimořádné investice (zadlužení) do akcí XYZ rozhýbou ekonomiku, což bude mít za následek větší státní příjmy a dojde tak na splacení dluhů. Ukázalo se, že i jeho vize byly chybné, neboť k této situaci za jeho vládnutí nedošlo. Kde na splácení vezme, sice řekl, ale nestalo se tak. Místo přiznání, že to sám nedokázal, žadoní u voličů o další pokus.

Objektivně se však ptám, jestli tomu lze zabránit, neboť na úkor budoucích generací žije lidstvo snad už od Krista. Pokud Miloš Zeman nevidí, že na třinácté důchody či šrotovné lze vzít utnutím např. předražených veřejných zakázek, pak se ptám, k čemu je řadovýn občanům politický subjekt semknutý kolem sociálně “slepého a hluchého“?

Ano, Miloš Zeman má pravdu, že podnikatelé potřebují zakázky a nezaměstnaní práci, ale proč neřekne, že největším nepřítelem jejich potřeb jsou podnikatelské subjekty (například banky), které se sem tam rozhodnou ekonomiky států řádně provětrat. Samozřejmě za peníze práv dbalých občanů, kteří všemožné šibaloviny musí vždy zaplatit. Místo toho říká, že záchranu státní kasy vidí v nevyplácení třináctých důchodů a v nepřijetí šrotovného.

František Štván