Malé úpravné domečky, neuvěřitelné husté trávníky, kamenná budova – Post Office z 15. století, ve volné krajině všude ovce.
Ejhle, starobylá cedulka se jménem ulice nízko nad zemí, a přece ji nikdo neukopne… Jak dlouho že trvalo, než vyřešili chování fotbalových rowdies? Několik měsíců?

Jezdí se tu sice vlevo, ale bez české řidičské zvěře se to dá vydržet. Kolem v trávníku celý půdorys kostela, významná památka na Normany. Není tu hypermarket jako nad románskou Prahou! Jak si jich považují, dobyvatelů, stejně tak Římanů, Keltů, Sasů… Tu Anglii taky chtěl někdo pořád dobývat, leč Angličan se tím cítí poctěn – ten ostrov musel stát za to!

Hrdý Angličan se zkrátka považuje za potomka vítězů, zatímco ukřivděný Čech za potomka poražených, tři sta let jsme trpěli…

Zastavil jsem se s mapou v ruce, už je u mě místní občan. Jestli prý nepotřebuji pomoc. Inu, rád bych se dostal na tamten kopec, říkám bídnou angličtinou, která domorodce přiměje zpomalit. Když prý požádám majitele této soukromé cesty, jistě mě pustí zkratkou.

Bez velkého mučení se přiznám, že idea „Plzeň – hlavní město evropské kultury“ mi málem ukroutila hlavu údivem. Může vůbec nějaké české město pomyslet na takový titul v klimatu, které v Čechách už léta převládá? Problém je v tom, že kulturu chápu především jako souhrn způsobů myšlení, chování, tradic a postojů lidí. Kdyby se uděloval titul „Kuřárna Evropy“, „Evropské centrum gamblerství“, nebo třeba „Hlavní město pohrdání právními předpisy“, měli bychom větší naději.

Neboť klíčový problém tkví právě v tom, co vlastně kultura znamená a jak ji chápeme. Už když přejedeme hranice do Rakouska, máme v mžiku pocit jiné planety. Ohleduplnost, respekt k zákonům i k druhým řidičům. Tedy jiná, vyšší kultura.

Dodržování zákonů a morálních pravidel je vůbec hlavní problém nás Čechů. Není každý podvodník velkého formátu, ale takové ty podvůdečky, úplatečky, to máme pevně zažité. Padesátkou v obci? Jen zbabělec. Zákaz kouření na veřejných místech? To je toho, omladina vesele hulí kdekoli, zastávky MHD, náměstí a památníky padlým nevyjímaje. Když to nikomu nevadí…

Ach tak, vy čekáte ve spojení s kulturou divadla, kina, muzea, představení a hudbu na ulici. No ano, ale prosím pěkně, co je na tom výjimečného? Jinde to snad nemají? A muzeum: Kde jsou odborné publikace z jednotlivých oborů, kde jsou katalogy výstav, kde jsou pohlednice s exponáty, kde jsou modely exponátů, jako v zahraničních přeplněných „museum shopech“, kde jsou multimediální interaktivní expozice? Aha, nejsou peníze…
A co teprve přirozený samovolný vnitřní život města? V takovou neděli je Plzeň mrtvá. Minu několik PET lahví, obejdu zavřený stánek s občerstvením. Kde jsou lidé? Pracují svátek nesvátek? Uštváni prací jsou zalezlí doma? Na chalupách? V hypermarketech? Nebo v četných hernách, pochybných putykách a asijských večerkách, jimiž ta kulturní Plzeň tolik oplývá?

Zajeďte si západněji. Doporučuji např. Brusel o půlnoci, tomu říkám živé město.

Dokud nezačneme skutečně kulturu chápat v těchto souvislostech (nedílnou součástí je pak i vzdělanost), dokud neopustíme to naše postmarxistické přesvědčení, že nejdříve nahrabat, až pak možná pěstovat nějakou morálku a „kultůru“, nebude nám pomoci a nemáme nárok.

Josef Růžek