Příznivci globálního oteplování si mnou ruce: „Tak máme zase jednou pravdu. Počasí je rozhozené a bude to stále horší!“ Na každém šprochu je pravdy trochu. Nicméně, známe ničivé povodně i z minulosti. Stačí si zalistovat v díle M. Daniela Adama Veleslavína „Kalendář historický“, vydaný v roce 1578.

Naše generace má v paměti např. stoletou vodu v roce 1981, záplavy na Moravě 1997, katastrofální povodeň z roku 2002 a o něco menší z roku 2006. V různých novinách jsou zachyceny smutné příběhy z řádění vodního živlu v 19. století.

Pro představu, jaká byla situace v roce 1872, kdy ve všech krajích vůkol Prahy se protrhly mraky, jsem vybral zprávy z Národních listů (30. 5. 1872).

„25. května o 10. hodině ranní spustil se s oblaků strašný liják, než kdo by byl na začátku věřil, že vzroste v obra? Liják trval až do šesti hodin večer a obloha se ještě nevyjasňovala. Potoky a kde jaká stružka byla vzrůstaly v divoké řeky a tu již s úzkostí obracely se zraky vzhůru k té zamračené obloze. Než strašnější překvapení připravila celému okolí 9. hodina večerní. Ta hrozivá mračna se pojednou protrhla a spousta vod padala proudem k zemi a s děsným hukotem se rozlívala po okolí šíř a šířeji. Především protrhl příval rybník p. Procházky, kterýž co do velikosti zaujímá třetí místo po rybníku Rožmberském, načež značně sesílen smetl v okamžiku tamější mlýn, jehož majitel ve vlnách utonul. Na další své cestě vzaly vody s sebou železniční dráhu, jež nově se zde staví, neušetřily ovšem ani mostů, ani magacínů a rozličných budov, které na této štrece ležely.

V Plasích samých zuřila povodeň ohromně, zaplavivši nemocnici, která zde při dráze jest vystavěna, až po půdu. U kupce p. Šenka šla voda až po střechu domu, voda spláchla i další tři domy, takže po nich nezůstalo ani památky. V plasském zámku, kde výše vody dosahovala až po první patro, utraceno tré lidských životů. V nedalekých Nebřežinách odnešen prozatimní hostinec s hostinským a celou rodinou a asi s 20 dělníky železničními. Kromě toho obydelní stavení a hospodářské stavení. Nebřežinský mlýn, dobře vystavený, odplaven. Není snad mlýna na Střele a Javornici, který by nebyl silně poškozen. Mnoho životů lidských padlo rozkacenému živlu za oběť. Města Kozlany a Čistá trpěla neméně. Na Střele, Javornici a Královickém potoku jsou veškeré krásné louky zničeny, některé do té míry, že z nich ani po stu letech louky nebudou. V Liblíně a dále dosáhla hladina vody jako v roce 1845 “.

Z. Blaheta, Chrást u Plzně