Svět na tom sice nestojí ani nepadá, ani chleba kvůli tomu levnější nebude, ale… Kdo jsou ti spravedlivě rozhořčení lidé? Cožpak oni na protest proti režimu vypínali rádio a televizi, když zpívali Gott, Vondráčková, Zagorová, Rottrová, Laufer a mnozí další, nechodili do divadel a kin, protože tam mohli vidět známé herce, kteří byli daleko více „poplatní režimu“?

A oni sami, nechodili do práce nebo snad bojkotovali subotniky (nařízené pracovní soboty) nebo akce Zet? Já ty soboty dělala, a co víc, chodila jsem do práce často v sobotu i v neděli, abych uživila svou dcerku, když na otce nebyl spoleh, a já nikdy nevěděla, zda výživné přijde či ne. A Karla Gotta i ostatní jsem si poslechla vždycky ráda. Jen pro úplnost, nikdy jsem v žádné straně nebyla a komunisti mi zamítli i žádost o studium při zaměstnání coby protistátnímu živlu.

Pokud vím, Karel Gott nikdy do KSČ nevstoupil a od odstřižení od práce jej chránilo jen to, že byl na západě od našich hranic příliš známý, a komunisti si tak velikou „srandu“ přece jen netroufli. Nikdy nikomu neublížil a příznivě se o něm vyjadřuje i paní Marta Kubišová. No a pak si do něj kopnou někteří, kteří se ani po listopadu 1989 zjevně nikterak výrazně neuplatnili na naší hudební scéně a tryská z nich zapšklost a závist. Pan Gott vždy reprezentoval naši vlast jako úspěšný zpěvák a velmi slušný člověk, a to skutečně není málo. Navíc je to jeden z nejpracovitějších lidí, které tento stát má.

Dnes se každý neuměl pasuje do role samozvaného soudce. Začínám mít pocit, že za komunistů jsme se tu jen flákali, cpali si břicha zadarmo a nejlepší by asi bylo generaci, která tu žila a přivedla na svět generace mladší, přinejmenším vymazat „ze seznamu stravovaných“.

Ale ráda bych podotkla, ať si každý sáhne do svědomí, pokud možno velmi hluboko, a odpoví si na otázky: Co jsem dělal (dělali moji rodiče a prarodiče) v letech 1968 – 1989? Jak bych se choval v té době asi já? Jak budou hodnotit mé dnešní postoje moje děti a vnoučata? Věřím, že mnozí ve svých soudech hodně ochladnou a přestanou už jednou provždy hřímat své geniální myšlenky. On totiž fanatický postoj k čemukoli je vždy škodlivý a nevede k lidskosti.

čtenářka Laďka (celé jméno v redakci)