Spousta politiků používá euro jako strašáka. Podnikatelé euro naopak chtějí, protože jim sníží náklady. Jak si ale má vybrat běžný člověk?

Argumenty byznysu jsou jasné. Až jednou přijmeme euro,okamžitě ušetří miliardy korun, které dnes musí utrácet za poplatky bankám. Platí za vedení účtu v cizí měně. Platí za převody v cizí měně. Platí za směnu eur na koruny. Platí za kurzové zajištění. Platí, platí, platí – za věci, které nemají žádnou přidanou hodnotu.

Tyhle zbytečně vyhozené peníze by mohly jít do modernizace výroby, do vyšších mezd, do zvyšování kvalifikace nebo pronikání na nové trhy. Ale čeští politici říkají „Ne, raději plaťte bankám“.

Zbytečná nejistota

Možná ještě víc než zbytečné náklady podnikatelům vadí zbytečná nejistota. Už tak bojujeme se spoustou neznámých – a ještě se musíme bát toho, jak se vyspí bankovní rada ČNB a jestli najednou nepřijde s další manipulací kursem koruny k euru.

Není to tak dávno, co ČNB uměle udržovala vysoký kurz koruny, což pomáhalo exportérům, ale naopak ubližovalo těm, kteří naopak do Česka dovážejí. Včetně každého z nás, kteří kupujeme cokoliv z dovozu, a kteří jsme tak kvůli ČNB tři a půl roku platili mnohem víc, než bychom museli, kdybychom měli euro.

Malí čeští politici

Pro českou ekonomiku je euro jasná volba. Tak proč tolik politiků bojuje za českou korunu? Každého asi napadne, že prostě vidí průzkumy veřejného mínění a nechtějí si pálit prsty tím, že budou prosazovat něco, co je sice správné, ale není to populární. Ano, to je bohužel dnešní politika, postavená na absenci jasných názorů, aby bylo možno vše přizpůsobit tomu, co vyšlo v aktuálním průzkumu.

Tomáš Prouza
je ekonom a viceprezident Hospodářské komory ČR

Ale strach z eura má u politiků ještě jeden – a mnohem hlubší – důvod. Je totiž pravdou, že vstupem do eurozóny přijdeme o možnost podporovat vybrané části ekonomiky manipulací s kurzem koruny. Takže bude naše ekonomika záviset na tom, v jakém stavu máme veřejné finance a jak dobře nebo špatně se v Česku podniká. Před vstupem do eurozóny tak bude muset vláda provést několik zásadních reforem.

Důchodovou reformu, abychom se nemuseli zadlužovat kvůli tomu, abychom měli na slušné důchody. Sociální reformu, aby sociální systém pomáhal potřebným, ale zároveň motivoval lidi pracovat a rozvíjet se. Socialistický zákoník práce nahradit moderní normou, která zruší tu obrovskou byrokracii okolo zaměstnávání. Reformu státní správy,abychom se konečně zbavili všeho toho zbytečného papírování, co nás dusí. Reformu exekucí, aby lidem v problémech dávalo smysl pracovat, a ne utíkat do šedé ekonomiky.

Neřešitelná situace

A takto bych mohl ještě chvíli pokračovat. Ten seznam je navíc alespoň na dvě volební období. Jenže s ohledem na českou politickou „kulturu“, kdy každá nová vláda začíná tím, že ruší všechno užitečné, co udělali její předchůdci, je to v podstatě neřešitelný rébus. Takže většina politiků pragmaticky nad přijetím eura mávne rukou, protože se to během jednoho volebního období nestihne. A pokud mají proevropské voliče, budou jim aspoň moci přijetí eura slibovat v další volební kampani.

Pokud jsem vás teď dostal do deprese, omlouvám se. Ale možná si taky říkáte, že vám není nic po firmách ani po politicích, ale že vás zajímá, jestli dává euro smysl pro vás osobně. Tak se na to podívejme.

Pokud pracujete ve firmě, která cokoli vyváží nebo dováží, budete na tom líp, až vaší firmě klesnou náklady. A stejně jako všichni ostatní v téhle zemi vyděláte na tom, až některá vláda udělá všechny ty roky odkládané reformy a nebude se snažit přežít volební období pomocí drobných parametrických změn. To všechno jsme si už řekli. Ale co dál?

Rozhodují emoce

Většina argumentů proti euru je postavena na emocích. Euro prý vede ke zdražení. To není pravda, v žádné zemi, která zavedla euro, inflace nijak výrazně nevyskočila. Mění se ale psychologie. Pocitově je totiž velký rozdíl, jestli je průměrná mzda „44 000“ nebo „1760“. Sice si v obou případech koupíte stejně, ale při přechodu na euro budete mít pocit, že jste zchudli.

Možná ale jen budete utrácet víc a na konci měsíce budete mít pocit, že musely vzrůst ceny, protože máte prázdný účet. Ale to je stejný psychologický efekt jako u „poklesu mezd“. Ceny v eurech vám budou připadat mnohem nižší, takže se nebudete tolik hlídat, jako když jste nakupovali za ceny, které máte v hlavě.

Koruna je prý náš národní symbol. Ale opravdu naše národní identita stojí na tom, jak se jmenuje to, co máme v peněžence? A není zajímavější české národní symboly na zadní straně euromincí dostat do celé Evropy? Máme spoustu jiných věcí, na které můžeme být mnohem více pyšní, než je název naší měny.

A že prý nás česká koruna ochrání před inflací? No když se podívám na poslední dva roky, tak jsme měli nejvyšší inflaci a zároveň nejvyšší úroky v celé Evropě. Tedy stručně a jasně řečeno – kvůli koruně jsme o dost chudší, než kdybychom měli euro.

Vleklá stagnace

Rozhodování o tom, jestli si nechat korunu, nebo přijmout euro je docela smutnou ilustrací důvodů, pro které jsme jedinou zemí v Evropě, jejíž ekonomika se pořád ještě nevrátila na předcovidovou úroveň roku 2019. Jedinou. Věci totiž pořád ještě tak nějak fungují, to zaostávání zatím není moc vidět a vlak se všemi ostatními se zatím rozjíždí jen pomalu.

Asi máme pocit, že ho můžeme bez problémů kdykoliv dohonit a znovu naskočit. Jenže pokud jste někdy skutečně dobíhali rozjíždějící se vlak, víte, že každá vteřina zaváhání se vás šeredně vymstí. A čím déle budeme čekat s potřebnými reformami, tím bolestivější to bude. Potřebujeme k tomu vlastně jen pár politiků, kteří mají odvahu dělat správné věci bez ohledu na průzkumy.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.