Po 18. příčce v úvodní rychlosti, která je jeho nejslabší disciplínou, byl v boulderingu třetí. V lezení na obtížnost sice nepotvrdil roli největšího favorita, ale čtvrté místo mu s přehledem stačilo na postup. "Hlavně to je o boulderingu, tam je to totální vabank," řekl Ondra.

Osmadvacetiletý Ondra si v prvním ze dvou pokusů časem 7,46 vyrovnal osobní rekord v rychlosti, které se jinak nevěnuje. Stačilo mu to na průběžné 15. místo, ve druhém kole se před něj dostali ještě další tři lezci. Při druhém pokusu Ondra podklouzl a svůj čas nevylepšil. "To je asi úplně jedno, snad to padne pozítří," řekl k finále.

Nejrychlejší byl Francouz Bassa Mawem, který 15 metrů vysokou venkovní stěnu zdolal za 5,45 sekund. Pod šest vteřin se dostali také jeho bratr Mickael a Japonec Tomoa Narasaki, jenž je jedním z favoritů olympijské premiéry sportovního lezení.

V boulderingu, v němž se před sedmi lety stal mistrem světa, Ondra ze čtyř možných topů dosáhl na dva, na třetím si připsal zónu. Lepší byli pouze Mickael Mawem, jenž jako jediný topoval třikrát, a Narasaki. "Naštěstí jsem se s velkým štěstím se dvěma topama a třema zónama umístil na třetím místě," oddechl si Ondra.

Adam Ondra poslední dny před odletem do Tokia strávil v domácím prostředí.
Tlak jako pozitivní motivace. Od českého spidermana se chce medaile

Výsledek v boulderingu pak ovlivnil jeho výkon v obtížnosti. Trojnásobný mistr světa v lezení na obtížnost Ondra sice dosáhl vysoko na kótu 39+, nelezl ale svým obvyklým stylem. "Šel jsem hodně na jistotu, hodně jsem si to hlídal. No a tímhle stylem se pro mě nedá vylézt moc vysoko. V kombinaci s vlhkostí, která panuje tady v Tokiu, je těžké mít v lezení na obtížnost tu jistotu na chytech," uvedl český závodník.