Zdeňku, známe se již hodně dlouho, proto nebudu předstírat vykání. Můžeš v krátkosti zavzpomínat na to, co Tě přivedlo do čela tohoto souboru, který je považován za jeden z nejlepších komorních sborů v naší republice?

Od r. 1971 jsem zpíval v Lukášově České písni, a to až do nuceného Lukášova odchodu. V roce 1979 jsem se zbytku České písně ujal jako sbormistr a vedl jsem ji až do konce roku 1989, kdy se sbor názorově rozštěpil na dvě části, a já jsem z jedné odnože v lednu 1990 založil Novou Českou píseň. Postupně jsem ji neustále doplňoval o mladé zpěváky - především studenty hudební výchovy z Pedagogické fakulty.

Co Ti „život s Písní dal a vzal?“ Máš nějakou zvlášť zajímavou vzpomínku, o které by ses chtěl zmínit?

V čele České a později Nové České písně jsem stál téměř 40 let. Byla to součást mého života, mnoho radosti z krásné práce, snad jedné z nejkrásnějších…Stovky koncertů v České republice, na 60 koncertů v zahraničí, 6 vydaných CD, mnoho rozhlasových nahrávek, soutěžní úspěchy…ale hlavně to potěšení z tvořivých zkoušek a setkávání s lidmi, kteří byli na stejné vlně. To vše převažuje nad občasnými „horšími“ dny.

Víme, že Tvoje hudební aktivity se neomezují jen na sbormistrovství NČP. Jsi činný v divadle, zasedáš v nejrůznějších odborných komisích, režíruješ natáčení v Českém rozhlase…  Co Tě vedlo k rozhodnutí ukončit sbormistrovskou činnost?  A nebude Ti ta mnohaletá symbióza se sborem chybět? 

Vše má svůj čas. Já jsem o svém odchodu přemýšlel téměř dva roky a jsem s ním naprosto srovnaný. Mám dva výborné nástupce – své dva odchovance oboru sbormistrovství, budu se těšit z jejich úspěchů. Sám budu mít více času na koníčky a pětiletou dcerku.

Jako docent na katedře hudební kultury Pedagogické fakulty jsi vychoval řadu sbormistrů, mezi nimi i dva, kteří budou pokračovat v práci s Novou Českou písní. Jaký je to pro Tebe pocit? Máš z nich radost? 

Všichni absolventi sbormistrovství jsou velmi aktivní /tři ředitelé škol, ale hlavně – všichni vedou minimálně jeden sbor, někteří mají sborů i více/. Jsme v kontaktu, navštěvujeme se, víme o sobě. Mám z toho ohromnou radost, bylo to na univerzitě nejkrásnější období…

Děkuji za rozhovor. Za všechny bývalé i současné zpěváky v souboru, jakož i za spokojené posluchače sborových koncertů bych Ti chtěla poděkovat a popřát hodně zdraví a vše dobré do  dalších let jak v osobním, tak v „muzikantském“ životě, Nové České písni a jejím mladým sbormistrům hodně radosti ze společného zpívání a mnoho dalších úspěchů.

Marie Nováková, Plzeň