Tento vzácný člověk rozdává desítky let humor a dobrou náladu svými pořady, tvorbou a celou svou bytostí. V životě se mu podařilo spojit velký talent a koníček s profesí a lidová píseň se tak stala jeho věrnou partnerkou na celý život.

Zdeňka Bláhu jsem poznal před více než čtyřiceti lety. Tehdy jsem jako mladý folklorní nadšenec navštěvoval koncerty jeho souboru Úsměv v Horní Bříze, jezdil jsem pravidelně na Chodské slavnosti do Domažlic a hrál jsem na housle v prvních nahrávkách lidové muziky souboru Jiskra v rozhlasovém studiu. Tam všude jsem jej potkával, vždy jsem silně vnímal jeho muzikantské i lidské počínání a snažil se něčemu přiučit. Desítky let jsem byl věrným posluchačem jeho pořadů Hrají a zpívají Plzeňáci, a to i v době, kdy jsem studoval na Slovensku. Pořad běžel vždy v sobotu odpoledne v celoplošném vysílání tehdejšího Československého rozhlasu. A když kromě autorských scénářů a výběru muziky začal Zdeněk Bláha svým bezprostředním a zároveň kultivovaným projevem tyto pořady sám moderovat, uvědomil jsem si, jak i takováto zdánlivá maličkost může už tak velmi oblíbený pořad posunout až k laťce nejvyšší.

Na Chodských slavnostech jsem nejvíce oceňoval jeho „klenotnicové“ pořady, ve kterých představil ty nejlepší z nejlepších muzikantů a zpěváků. Dlužno připomenout, že to někteří z nich neměli vždy jednoduché – ne každá doba jim přála, ale přál jim Zdeněk Bláha. Mezi nimi byl i nezpochybnitelný král chodských zpěváků Jaromír Horák. Také nikdy nezapomenu, jak mi tekly slzy dojetím i uznáním, když Zdeněk Bláha doprovázel na dudy vyhlášenou chodskou zpěvačku Markétu Volfíkovou (zvanou „Jírovka“) z Postřekova. Z chodského kraje, který je pro něho druhým domovem, leží ve fonotéce Českého rozhlasu Plzeň stovky snímků, které po právu patří k tomu nejlepšímu, co tato tvrdá chodská země dala svým následovníkům. A i v této oblasti je osobnost Zdeňka Bláhy naprosto nezpochybnitelná a příkladná.

Před necelými patnácti lety mně dva hudební redaktoři Milan Benedikt Karpíšek a Zdeněk Bláha nabídli spolupráci s plzeňským rozhlasem na pořadu Špalíček lidových písní. Od té doby se mi folklorní svět otevřel o další cenná poznání v hudebních úpravách, které určitě patří mezi ty nejlepší v Čechách. Poznal jsem a odvysílal stovky snímků Zdeňka Lukáše, Jaroslava Krčka, Jana Slimáčka, Jiřího Temla, Vladimíra Baiera a pochopitelně i Zdeňka Bláhy. Naskytla se mi příležitost i všechny osobně poznat, poslechnout si jejich názory a trochu nahlédnout do jejich života. Všechno to pro mě byla a jsou cenná poznání. Za dobu spolupráce jsem odvysílal stovky pořadů, ve kterých jsem rukopis Zdeňka Bláhy vždy ctil. Právě také proto jsem ho před pěti lety při příležitosti koncertů k jeho 75. narozeninám nazval „svým“ profesorem.

Mnozí přátelé o něm říkají, že si celý život dělá ze všeho legraci. Určitě mají pravdu v tom, že Zdeněk měl vždy blíže k lidem, pro něž je humor kořením života. Snad právě tato vlastnost propojená s jeho roztomilou zvědavostí, neustálou pracovitostí a hledáním stále nového ho udržuje v dobré kondici. Jeho přítel, skladatel a dirigent Jaroslav Krček se o něm vyjádřil, že se za čtyřicet let vlastně vůbec nezměnil. Trochu ale ano, přibylo mu pár vrásek a poněkud zbělela hlava. Ale jinak je to stále ten lišácky usměvavý Zdeněk Bláha.

Představit si soubor Úsměv z Horní Břízy bez něho je nemožné. V roce 1958 ho založil a celý život se mu trpělivě a naplno věnuje. Jeho jméno je jako pečeť na všech hudebních úpravách a autorských skladbách souboru i v jeho celkové dramaturgické lince. Jeho renomé je pojmem nejen v České republice, ale i v zahraničí. Však i výsledky a ocenění to vše dosvědčují. Ovšem za vším hledej ženu, a tak nebylo by dlouhověkosti Úsměvu a svěžesti Zdeňka Bláhy bez péče a práce jeho životní i souborové partnerky Věry Bláhové–Rozsypalové.

Zdeňka Bláhu znám jako nesmírně pracovitého a pečlivého člověka. Přemýšlí o každém pořadu, formuluje věty tak, aby co nejlépe darem krásné češtiny vyjádřil to, o čem hovoří. V posledních letech se skvěle projevil jako spisovatel, pamětník a sběratel. Upravuje, komponuje, stále natáčí se souborem Úsměv a s Konrádyho dudáckou muzikou, připravuje pořady pro regionální i celostátní vysílání, dovede improvizovat i moderovat. Stále dudá na dudy, niňá na niněru a tvrdí muziku na kontrabas. Navštěvuje většinu folklorních akcí a festivalů v jihozápadních Čechách, objevuje se v porotách, na besedách a jinde.

Je to prostě Zdeněk Bláha, který nestárne, ale pouze šediví. Je mým velkým vzorem a moje žena ho přímo miluje a netají to přede mnou.