Její specialitou jsou především neklasicky pojaté makrofotografie. „Obvykle bývají dokumentární a ostré. Mně naopak stačí náznak ostrosti a zbytek už může být rozmazaný. Tak se snažím dosáhnout snového dojmu,“ vysvětluje. Nepopírá základy kompozice, byť se jimi někdy úmyslně neřídí. Podle ní je musí fotograf dobře znát. Teprve pak si je může dovolit porušovat.

Mezi její největší zážitky prý patřilo pořizování fotografie s názvem Světelná imprese. „Bylo to na mém oblíbeném místě, kterým je jezero Laka na Šumavě. Když jsme tam dorazili, bylo jasno. Během chvíle najednou padla mlha. Po nějakou dobu v ní však ještě prosvítaly sluneční paprsky. Bylo to nádherné. Jsem moc ráda, že se mi ten moment podařilo zachytit,“ pochvaluje si.

Při focení přírody podle ní hraje velkou roli štěstí. Záleží prý na světle, i na tom, jaké je počasí.

Svým kreativním koníčkem si vynahrazuje práci, kde tvořivost příliš neuplatní. Je totiž účetní. „Už od dětství jsem kreslila a malovala, ale ze školy jsem vycházela v takové době, kdy nepřipadalo v úvahu živit se uměním,“ vzpomíná.

Volby zaměstnání ale podle svých slov nelituje. „Domnívám se, že do focení mohu dát víc, když ho mám jako koníček. Nebavilo by mě, kdyby se z toho stala rutina,“ říká dále. Ovšem kdyby prý dostala nějakou kreativní nabídku, nejspíše by o ní popřemýšlela.

Její fotografie jsou k vidění do třetího února ve Společenském sále Měšťanské besedy.