Autor získal v posledních letech už také nemalé režijní zkušenosti, a tak není divu, že kromě návrhu scény chebskou inscenaci i režíroval. Jako dramatik tentokrát debutoval. Nešťastný hrdina jeho hry je traumatizován svým okolím a dobou nesrovnatelně víc než většina našich současníků. Únik chorobně přecitlivělého jedince z „nepřátelského území“ je potom výlučnější, než si lze jenom představit. Mladík ještě pod vlivem propagandy z doby studené války si našel životní poslání v budování protiatomového krytu. Stylizuje se do role „posledního atomového hrdiny“, který díky pečlivé přípravě bude – až to bouchne – možná jediným člověkem, který přežije.

Dubnička dokázal přece jen už poněkud odtažité a přitom maximálně vyostřené téma pojmout živě a zábavně. A to nejen díky brilantní stylistice využívající například řady slovních hříček, kde závažná sdělení střídá značně černý humor. Především jako již zkušený režisér připravil Davidu Benešovi půdu pro takřka herecký koncert. Přímo ukázková je hra s rekvizitami, množství PET lahví jakožto zásobárna pitné vody v rychlém sledu dotváří sochu Svobody, představuje mikrofony, rakety či štěpný materiál. Beneš je zároveň autorem hudby a jeho muzikálnost je využita organickým začleněním několika písniček do jevištního dění. A nakonec přece jenom i pro hrdinu hry zasvitne trochu naděje díky jednomu romantickému inzerátu. Ono snad nebude tak zle.