„Mám dojem, že plzeňské představení je velmi dobré, i když možná ještě něco seškrtáme. Ale předsevzal jsem si, že nebudu dělat žádný žebříček a říkat, která inscenace Odcházení byla nejlepší a která horší či nejhorší. Dosud všechny byly zajímavé, každá trošku jinak,“ zdůrazňuje světově uznávaný dramatik. „Premiéry této své poslední hry se snažím, pokud mám čas, dost objíždět a srovnávat různá pojetí. Mám k tomu své důvody, proč se tím chci víc obírat,“ vysvětlil v Plzni s trochou tajemna. Odcházení uvedlo vůbec poprvé letos v květnu pražské Divadlo Archa. Je to hra, ve které se odrážejí autorovy zkušenosti z politiky, ačkoli tvůrce v ní zdůraznil především téma člověka, jemuž se boří svět se ztrátou jakoby neotřesilné pozice. Napsal hru o lidské existenci, ale i jen zdánlivé politické narážky jsou diváci zvyklí hledat a bavili se jimi i v novém plzeňském nastudování režiséra Jana Buriana. „Viděl jsem Odcházení už ve více zemích a řekl bych, že za čas tam publikum začíná cítit jakousi volnou asociaci nebo připomínku něčeho politického ve své zemi, co by mne vůbec nenapadlo a co jsem tam samozřejmě nevkládal,“ vyjádřil se v plzeňském Divadle J. K. Tyla sám Václav Havel.

Všechny kvality svého herectví vložili do klíčových postav Pavel Pavlovský a Monika Švábová v rolích bývalého kancléře Viléma Riegera a jeho dlouholeté přítelkyně Ireny. Neméně přesvědčivá byla Zorka Kostková, i když babička je spíš úkolem pro herečku o generaci starší. Poprvé se premiérovému publiku představili noví členové činoherního souboru Kristýna Hlaváčková a Tomáš Stolařík a v inscenaci hraje i autor. Pochopitelně sebe, ale jakým způsobem, to už je překvapení pro diváky a zcela originální plzeňské řešení.

V sobotu večer bylo Velké divadlo v Plzni přeplněné a dramatik se svou ženou Dagmar Havlovou z tzv. režisérské lože v přízemí pozdravili publikum, ve kterém se to tentokrát hemžilo politiky i řediteli. Také o čestné vstupenky projevily osobnosti společenského a politického života zájem dvojnásobný než o kteroukoli jinou premiéru. Po uměleckém zážitku s ovacemi vstoje přijali vybraní hosté pozvání na raut ve foyer, jehož prostor byl dokonce rozšířen o divadelní terasu, na které vyrostl improvizovaný stan. Společenský lesk kulturní události nechyběl. Ale umění naštěstí také ne.