A v zimě? Je tu Měšťanská beseda, která pochopitelně nemůže jazz opomenout. V závěru letošního roku nabídne hned pět koncertů, které představí tuto hudbu v různých podobách.

21. 11. – Dan Bárta a Illustratosphere – Maratonika Tour

Dříve rockový, muzikálový a rapový zpěvák Dan Bárta a držitel devíti andělů Akademie populární hudby pro nejlepšího českého zpěváka se před 13 lety zjevil i ve světě jazzu. Stál u zrodu skupiny Illustratosphere, která balancuje na hraně popu a současného jazzu a s níž nahrál pět alb. Šesté s názvem Maratonika vyjde letos na podzim a chystá se i turné. Mezi 30 zastávkami je i Plzeň.

Album je od začátku do konce autorským dílem kapely. „Hudbu jsme dělali spolu v různých stupních kooperace. Nahráli jsme ji v našem studiu a desku i sami produkovali. Maratonika je o lásce a jiných běsech. Hodnocení necháme na posluchačích, ale myslím, že si každý najde své," říká Bárta s tím, že na této desce je oproti dřívějším více sborů a elektrické basy a méně klavíru.

27. 11. – Jazz Q Martina Kratochvíla & Oskar Petr

Hitem posledních let je oprašovat staré hudební projekty a s nimi i kdysi slavné písně v původním i novém znění. Kapela Jazz Q Martina Kratochvíla se sice čas od času v různých formacích zjevovala, nové album s názvem Znovu ale vydala až letos v květnu a to po 28 letech. S ním začala i pravidelněji koncertovat. Do Plzně se chystá v listopadu. Přijede s pravidelným hostem Oskarem Petrem.

Jazz Q i po tak dlouhé tvůrčí odmlce navázal na fusion jazz tedy spojení jazzu s rockem. Právě odklon od tohoto směru přitom na počátku 80. let způsobil v podstatě klinickou smrt kapely. Zakládající člen Martin Kratochvíl se totiž začal víc věnovat akustické hudbě a později i dalším činnostem zejména ve světě filmu a natáčení cestovních dokumentů.

3. 12. – White Jazz & Swing Night

S tradičním doprovodem kapelou Jeepers Creepers a tradičním repertoárem tedy hity ze zlaté éry jazzu se v Měšťanské besedě opět představí Plzeňan Petr „Satch" Beneš. Vánoční koncert bude mít stolovou úpravu hlediště. U nápojů, tak jako to bylo ve starých amerických klubech, příchozí uslyší písně nejznámějších osobností jazzu a swingu, jakými byli Louis Armstrong, Ella Fitzgerald, Duke Ellington ale i Ray Charles a další, a to v originálním podání plzeňského zpěváka.

11. 12. 19:00 – Ondřej Havelka & Melody Makers

Melody Makers se zabývá autentickou interpretací populární hudby období raného a vrcholného swingu od počátku 30. až do poloviny 40. let minulého století. Tomu zůstává kapela věrna i ve svém novém hudebním programu. Hlavní hvězdou je opět duše orchestru oblíbený Ondřej Havelka.

19. 12. 19:30 – Vánoční koncert Vlaďky Bauerové s Evou Pilarovou

Na svátečním koncertu plzeňské jazzové zpěvačky Vlaďky Bauerové zazní výběr z její dosavadní tvorby, slavné jazzové písně i šansony za doprovodu klavíristy Václava Greifa. Adventní atmosféru umocní kavárenské sezení u stolečků. Speciálním hostem bude legenda české populární, jazzové a swingové hudby Eva Pilarová.

Vladimír Mišík: Chtěl jsem být basketbalista, ale pak mě okouzlily holky

Vladimír Mišík, Pavel Skála a Vladimír Pavlíček – v takovém složení přijede už za dva týdny do Měšťanské besedy trio ČDG neboli komorní podoba slavného Etc. Vladimír Mišík vyjíždí s triem tehdy, když chce ze svého repertoáru vybrat poetičtější písně, které lépe vyzní v akustickém podání. Trio totiž hraje výhradně akusticky, což se hodí hlavně zhudebněné texty Václava Hraběte nebo Zdeňka Kainara ale i některé hity, pod kterými je podepsán sám Mišík.

Jak jste se dostal k muzice, to vás třeba v osmi letech očarovala kytara?
Kdepak, já chtěl být profesionálním basketbalistou nebo později hrát fotbal za Duklu Praha, kde jsem byl od žáků do dorostu. Prostě jsem chtěl sportovat. Ale pak přišla kytara, bigbít a okouzlené holky. No, za všechno vlastně můžou ty krásný holky.

Kdy vám bylo jasné, že budete muzikant?
To já nemám jasné do dneška. Nemohu vědět, co bude třeba za rok. Začátky byly jako u každého muzikanta. Nejdříve amatérské kapely, pak Flamengo…, tak se to motalo. Chvilku nahoře chvilku dole, život muzikanta není vždycky přímočarý. Jasno vlastně není nikdy. Ale musím přiznat, že jsem rád, že mi to vydrželo. Že zkrátka pořád hrajeme, že na nás lidi stále chodí, že můžeme hrát do dneška a že vydáváme desky.

Proč padla vaše volba právě na kytaru. Nechtěl jste někdy zkusit jiný hudební nástroj?
Ne, byla to zkrátka kytara. Já po ní toužil. Někde jsem viděl Elvise Presleyho, a to mne dostalo. Pak u nás v parku na Letné chodili takoví ti čeští „Elvisové" a hráli na kytaru a okouzlovali holky. Tak jsem poprosil maminku a ta mi v někde v bazaru koupila moji první, strašné otřískanou španělku. To byla moje první kytara.

Máte odhad, pod kolika písněmi jste podepsaný?
To nevím, ale zaplať pánbůh to ví autorský svaz, takže mi za ně posílají peníze, když se hrají v rádiích. Ale fakt nevím, snad je někde uvedena moje diskografie.

Jak jste se dostal ke zhudebnění textů Václava Hraběte a Josefa Kainara?
V pubertě jsem četl takové ty rozervané básníky, doslova jsem je hltal a pak jsem se jednou dostal k takovému přepisu textů Václava Hraběte a to bylo úplně úžasný a později, když jsem se snažil všechno zahrát, jsem pro některé básně hledal melodie. A ke Kainarovi jsem se dostal s tehdejším Flamengem, když jsme chtěli nahrát desku, seděli jsme ve studiu, ale většina textů byla anglická a to se tehdy moc nedalo. Tak přišel produkční a řekl, že hold zajdeme za panem Kainarem. No a tak jsme za ním šli a vzniklo z toho album Kuře v hodinkách. Ale já už znal předtím jeho texty a básně a na základě té spolupráce jsem se k některým také později vrátil.

Jak se mění publikum ETC a ČDG, jsou to pořád stejní lidé?
Abych pravdu řekl, teď na nás chodí děti těch, co na nás chodili dříve. No, vnoučata snad ještě ne. Zkrátka chodí ti mladší okolo třiceti.

Vladimír Mišík & ČDG

21. 10. 19 hod. Měšťanská beseda

Kino Beseda zve do Britského muzea. Představí výstavu Život a smrt v Pompejích

V roce 79 našeho letopočtu se stala jedna z největších tragédií lidstva. Výbuch sopky Vesuv pohřbil dvě vyspělá římská města Herkulaneum a Pompeje. Událost připomínají odkryté nálezy v obou městech včetně zkamenělin lidí, které tehdy obrovské množství popela zaživa pohřbilo. Pokud ale chcete o historické události vědět to nejzajímavější a vidět ji skoro v reálu, nemusíte jezdit až do Neapolské zátoky. Stačí přijít 23. nebo 24. listopadu do Kina Beseda. To pro milovníky historie uvede z Britského muzea unikátní filmové zpracování výstavy o zániku Pompejí.

Jedná se o vůbec první výstavu natočenou a uváděnou divákům kin v HD kvalitě obrazu. „Budou tak moci nerušeně zhlédnout velkolepou expozici s názvem Život a smrt v Pompejích a Herkulaneu, která právě teď probíhá v Londýně. Je jedinečná svým rozsahem. Ve filmu ji uvede přímo ředitel Britského muzea Neil MacGregor a provázet budou další odborníci, kteří starobylé exponáty doslova přivedou zpět k životu," říká dramaturg Kina Beseda David Brabec.

Nebude chybět ani dobová hudba, poezie a zanechaná očitá svědectví této tragédie. Film přinese i současnou podobu Pompejí, Herkulanea a samozřejmě i stále aktivního Vesuvu.

Výstavu v londýnském muzeu považuje řada anglických médií za jednu z nejautentičtějších připomínek podobných historických událostí. Film je vhodný i pro studenty škol, kde se studuje historie, ale i jiné humanitní obory. Ukazuje totiž, jak obyvatelé starobylých měst jednali těsně před jejich zánikem, a například co se snažili hlavně zachránit. Film proto Beseda nabízí za zvýhodněných podmínek i školám.