Zhruba před rokem projekt společně připravily operní pěvkyně a mezzosopranistka Andrea Kalivodová, klavíristka Ladislava Vondráčková a herečka Barbora Kodetová. Letos ho představí i plzeňskému publiku – 17. května v Měšťanské besedě.
Role všech tří protagonistek v projektu jsou zřejmé. Sólistka opery Národního divadla Andrea Tögel Kalivodová zpívá za doprovodu Ladislavy Vondráčkové slavné árie a role, které provázely i Emu Destinovou. Jedná se například o Ježibabu z Dvořákovy Rusalky, Habaneru z Bizetovy Carmen či Pannu Rózu ze Smetanova Tajemství. Barbora Šporclová Kodetová kostýmově stylizovaná do Božské Emy má na starosti mluvené slovo. Zprostředkuje knižní vzpomínky Marie Martínkové, dlouholeté společnice Destinnové.
S jakými pocity jste vstupovaly do projektu, který přináší úryvky z života Emy Destinnové a její umělecké dráhy?
Andrea Kalivodová (AK): Pocity to byly velice pozitivní, plné očekávání a radosti, že se vůbec takový projekt podařil. Ráda se vracím k jejímu odkazu, velice se mi líbí její nadšení, nesmlouvavost a obětavost, s jakou i přes zákaz vystupování jezdila po českých městečkách a vesnicích. Je mi blízká její výjimečná povaha. Žila v nelehké době, době plné závistí a politických tlaků, přitom byla bojovná a před ničím neustoupila. I já jsem měla v životě situace, kdy jsem musela projevit svoji vytrvalost a odhodlanost. Jak při zvládání své nemoci, tak třeba při rychlém a nelehkém návratu do velmi specifického zkoušení opery Boris Godunov krátce po porodu malého Adriánka. Také proto je mi tento projekt nesmírně sympatický a osoba Emy Destinnové velmi blízká. I po roce od premiéry se těším na každé představení.
Ladislava Vondráčková (LV): Těší mne, že mohu posluchačům přiblížit jednu z velkých postav naší novodobé historie, která se nesmazatelně zapsala do dějin české, i světové opery. A že mohu rozšířit zároveň obzory těm, kteří dosud znali paní Destinnovou pouze z dvoutisícové bankovky.
Barbora Kodetová (BK): S pokorou a úctou k tomu, co dokázala. A trochu se smutkem pro to, co mohla dokázat, kdyby mohla.
Emu Destinnovou zná česká veřejnost asi nejvíce díky filmu Božská Ema. Jak konkrétně na vás zapůsobil tento film?
AK: K filmu Božská Ema se ráda vracím z více důvodů. Samozřejmě kvůli silnému příběhu samotné pěvkyně, kvůli excelentnímu výkonu herečky Božidary Turzonovové, po hudební stránce kvůli hudebním ukázkám nazpívaným Gabrielou Beňačkovou, ale také kvůli mužské hvězdě filmu Juraji Kukurovi, který se stal kmotrem mého nedávného alba Moje nej.
LV: Film jsem viděla jako relativně malé dítě a v paměti mi na straně jedné utkvěla krásná hudba a na straně druhé především pro mě tehdy nepochopitelné hrůzostrašné scény z války nebo s válkou nějak související.
BK: Ten film byl ve své době velkým zážitkem. Natolik velkým, že si ho poměrně dobře pamatuji dodnes. Vím, že jsem si tenkrát uvědomila, jak moc těžké je být mimořádně nadaným Čechem. A zvláště osobitou ženou.
Jakou hudbu posloucháte, když chcete relaxovat a nechcete prožívat absolutní ticho?
AK: Mám ráda veškerou hudbu, ale v poslední době hodně poslouchám staré hity Karla Gotta. Pěkná CD mám vždy při sobě, ráda poslouchám doma i při cestování v autě.
LV: Nejraději si pouštím hudbu v létě, když relaxuji na zahradě nebo někde u vody. Mezi mé favority patří Stabat Mater Antonína Dvořáka, Verdiho i Mozartovo Requiem nebo barokní hudba obecně. Pokud chci sáhnout do jiného soudku, ráda poslouchám swing, dixieland, Kennyho Rogerse či melodie klasických muzikálů. Ale ono není vůbec špatné poslouchat třeba jen ticho anebo přírodu. Někdy je to ta nejlepší hudba.
BK: Je to trapné, ale stále ráda poslouchám CD svého muže Pavla Šporcla. Housle jsou pro mne naprosto stěžejní.