Tenkrát v Evropě: Fotografie i umění z let 1938 – 1953

V síni Masné krámy připravili historičky umění Hana Rousová (kurátorka Národní galerie v Praze) a Marie Klimešová (Univerzita Karlova) výstavu, již pojmenovaly Tenkrát v Evropě s podtitulem Čeští umělci v totalitních reřimech 1938 – 1953.

„Od roku 2015 v Evropě rezonuje téma migrační krize. Chceme ukázat, že něco podobného už Evropa zažila,“ říká Hana Rousová, která pro tento výstavní projekt vybírala dokumentární fotografie. „V letech 1938–1953 došlo k největším nedobrovolným přesunům Evropanů v dějinách. Jejich původcem i vykonavatelem byla zrůdná nacistická ideologie a po válce nástup dalšího totalitního režimu, tentokrát komunistického. Dodnes historici odhalují lokální a individuální dramata, o nichž se nevědělo nebo na která se v rámci celkových hodnocení událostí zapomnělo. S vědomím, že každé z nich fatálním způsobem zasáhlo do života konkrétních lidí, bylo v možnostech výstavy pouze symbolicky připomenout několik proudů těch, kteří se jim snažili uniknout,“ vysvětluje Marie Klimešová, proč se jako autorky výstavy rozhodly ponechat fotografie anonymní a bez vysvětlujících popisů zachycených událostí a míst, kde byly pořízeny. Vystavené fotografie zachycují utíkající německé antifašisty, Čechy vysídlené ze Sudet, uprchlíky před fašismem, Židy, Romy či politické vězně převážené do koncentračních táborů a pak Němce vysídlované z českého pohraničí i obyvatele Československa utíkající na Západ po komunistickém převratu či nové obyvatele, kteří osídlovali opuštěné pohraničí. Právě tyto vyjmenované události tvoří jednotlivé kapitoly výstavy Tenkrát v Evropě. „Fotografie jsme hledali v archivech, muzeích i soukromých sbírkách. Hodně z nich pořídili před válkou a za války Němci, vždycky rádi fotografovali. Naopak velmi málo je zdokumentováno osídlení prohraničí po druhé světové válce. Je to i tím, že do Sudet se stěhovali chudí lidé, kteří neměli fotoaparáty,“ podotýká Hana Rousová.

Co jste s tím udělali za kouzla, divila se nad fotkou stařenka

Anonymní dokumentární fotografie, na nichž je ve většině případů zachycena masa putujících lidí, doplňují umělecká díla kokrétních umělců.

Na výstavě se představuje téměř šest desítek uměleckých děl od více než třiceti umělců. Jsou mezi nimi i ti, kteří svůj domov nemohli nebo nechtěli opustit, i když jim hrozilo nebezpečí, např. Karel Teige, Mikuláš Medek, Kamil Lhoták… Ti, kteří byli totálně nasazeni do Německa, např. Bohumír Matal, ti, kterší přežili německé koncetráky: Emil Filla a Zbyněk Sekal, i ti, kteří v nich zahynuli: Josef Čapek, i ti, kteří Českoslovendko opustili na přelomu 40. a 50. let minulého století jako např. František Kupka.

ZČG připravila k výstavě, která potrvá do 21. ledna příštího roku, rozsáhlý doprovodný program složený z komentovaných prohlídek s autorkami výstavy a také z přednášek zaměřených na události let 1938 – 1953 i na jiné druhy umění oné doby.

V Bavorsku slavili zrod plzeňského piva. Bez jejich Grolla by nebylo