První kapela nasadila laťku vysoko. Charlie Straight, jejichž ambice začínají pomalu prorůstat i do zahraničí, otevřeli večer s naprostou grácií. Energická show, kterou podpořili skladbami z nejnovější desky, není rozhodně tak vtírává, jako jednu dobu předváděli Sunflower Caravan. Rozhodně milé úvodní překvapení, které se zarylo hluboko do paměti a za mě doufám, že příští rok budou Charlie Straight jedna z kapel, která bude sklízet to, co letos zasadila.

Druhým vystupujícím večera byla kapela Navigators. Soulový základ doplněný přesahem do dalších žánrů a s trojicí zpívajících interpretů se, dle mého názoru, do koncepce večera moc nehodil, čímž v žádném případě nechci shazovat kvality soubory. Pro mě osobně kapela, určená podstatně užšímu okruhu posluchačů a ne na předávání mainstreamových ocenění.

Do třetice všeho dobrého se říká a ne nadarmo. Třetí vystupující večera Tomáš Klus, společně se spoluhráčem Jirkou Kučerovským, uspokojil první řady, okupované především dívkami. Rychlý, ale výživný průlet diskografií tohoto talentovaného písničkáře ukázal, že jeho největší síla tkví v živém hraní. Ať to byl Čas, či mrazivě zahraná Sybila, tak Tomáš Klus dokázal, že je mu právem přezdíváno „ten, který vyplenil Anděly.“ V tomto případě byla škoda vyhrazeného času, který dělal necelou půlhodinku. Klusův koncert by si totiž zasloužil stejnou délku, jako následující Tata Bojs.

Můj skromný odhad říká, že tak čtvrtina Parkhotelu přišla na „tatáče.“ Avizovaný hodinový set, navíc s přívlastkem retrospektivní byl vskutku lákadlo. Průřez tvorbou Tata Bojs byl, stejně jako v případě Tomáše Kluse reprezentativní. Díky prostoru nekladla kapela důraz na aktuální desku, ktera se v kategorii album roku místilo na třetím místě. Ležatá osmička se tak střídala především s deskami Futuretro, Kluci kde ste či nejpovedenějším Nanoalbumem. V případě Tata Bojs hraje důležitou roli i vizuální doprovod, který, ačkoliv chvíle lehce zlobil, byl rovněž povedený. Rozhodně vrchol večera, který ukázal, jak vypadá vyspělá a kvalitní kapela a ne radiovým hitem do víru hudebního světa hozená formace Mandrage.

Právě poslední kapela, na níž po Tomášovi čekal největší počet teenagerů, předvedla přesně show pro danou věkovou kategorii. Sál byl u vytržení, když zazněl (s)hit Hledá se žena, stejně jako Františkovy lázně. Bohužel, podobných kapel se vyskytuje po republice hordy a mě není úplně jasné, čím konkrétně tato prorazila. Avšak jsem asi jeden z mála, kdo není okouzlen, když už i slavní akademici z Anděla pokyvují uznale hlavou.

Na závěr je třeba tak pochválit moderátorskou dvojici. Tomáš Hanák a Klára Vytisková jsou nepřekonatelní a především Hanák měl večer humoru na rozdávání a Vytisková mu zdatně asistovala. Povedená moderátorská dvojka a vynikající trojka hudebních vystoupení dává logicky dohromady povedený večer.