Hru pro Divadlo J. K. Tyla (DJKT) v Plzni napsal a zrežíroval Ján Šimko. Jeho drama Plzeň 1953 reflektuje pohnuté události z historie města Plzně, které odstartovala 1. června 1953 bouřlivá reakce škodováků na vyhlášení měnové reformy.

Ján Šimko vycházel jak ze studia historických pramenů, tak ze vzpomínek pamětníků či jejich potomků. Klíčový pro něho je dopad těchto událostí do divadelního mikrosvěta, v němž kromě antihrdinů nachází i svého hrdinu. Je jím Bohumil Vávra, který patřil k oblíbeným a uznávaným hercům. Po roce 1948 se vyslovoval proti nesmyslné ideologizaci divadla. Ve snaze zničit jeho popularitu byl odklizen do operety s nadějí, že jako nezpěvák tu nemůže uspět. Získal však nové obdivovatele. V den plzeňského povstání se Vávra náhodně připojil k těm, kteří proti měnové reformě protestovali na rozdíl od svých kolegů, kteří se stali tvářemi antidemostrace. Bohumil Vávra byl odsouzen, zbaven občanských práv a jako vězeň pracoval v kamenolomu. V roce 2004 převzal Pečeť města Plzně.

„Příběh plzeňského prvního června je možné vyprávět z mnoha úhlů. Pro divadlo je to příběh traumatický – protože většinu herců si lidé pamatují z protipochodu a připisují jim symbolické stržení Masarykovy sochy," poznamenává Ján Šimko a pokračuje: „Málokdo se zajímá o to, kdo vydal rozkaz k protipochodu, kdo udával, vystěhovával nebo týral odsouzené u výslechů. Herci tehdy sehráli jakési divadlo ve veřejném prostoru."

V dramatu Plzeň 1953 hrají Zdeněk Mucha, Martin Stránský, Jan Maléř, Apolena Veldová a další.