Západočeská galerie v Plzni
• Činnost zahájila 1. ledna 1954
• ZČG sídlí v původně gotickém domě v Pražské ulici 13 a má dvě výstavní síně: ´malou černou´ s názvem „13" a ´velkou bílou´ neboli Masné krámy.
• Sbírky ZČG pokrývají historické období od 14. století po současnost. Obsahují mimořádně kvalitní kolekci umění 19. století i soubor moderního umění, v němž vyniká špičková kolekce českého kubismu.
• Roman Musil je jejím třetím ředitelem, do funkce nastoupil v roce 2007. Jeho předchůdkyní byla Jana Potužáková (1985 – 2007), prvním ředitelem byl Oldřich Kuba (1954 – 1985).
• Výstavní program ZČG nabízí ročně nejčastěji tři výstavy v Masných krámech a tři výstavy v síni „13". Je strukturován podle významu jednotlivých výstav – může tedy jít o projekty evropského, celorepublikového či regionálního významu.
• ZČG má svůj vlastní ediční program, v jehož rámci vydává často velmi výpravné publikace k jednotlivým výstavám. Za řadu z nich získala prestižní ocenění.
• ZČG připravuje pro veřejnost také řadu vzdělávacích a uměleckých pořadů. Například komentované prohlídky, přednášky, cyklus Jedno dílo/Jeden svět i literárně-hudební pořady.
• ZČG v posledních letech ročně navštíví více než třicet tisíc lidí. 

Vždyť vystaveny budou buď v Evropě dosud neviděné obrazy nebo díla, která výrazným způsobem ovlivnila evropskou vizuální kulturu. Více v rozhovoru prozradil Roman Musil, ředitel ZČG.

Jaké projekty jste připravili?
V naší velké výstavní síni Masné krámy připravujeme tři klíčové výstavy. Dvě z nich jsou pořádány s účastí významných zahraničních institucí. Ta první začíná už 28. ledna. Jmenuje se Mnichov – zářící metropole umění. Našimi hlavními partnery jsou Národní galerie v Praze, mnichovská galerie Len-bachhaus (Städtische Galerie im Lenbachhaus und Kunstbau) a regensburgská galerie (Kunstforum Ostdeutsche Galerie) a mnoho dalších zapůjčitelů. Druhým naším letošním velkým projektem, který začne v květnu, bude výstava věnovaná plzeňskému rodákovi Gottfriedu Lindauerovi a třetí, jež jsme připravili na přelom letošního a příštího roku, představí baroko v západních Čechách.

Jak bude výstava Mnichov – zářící metropole umění koncipována?
Vystaveno bude okolo sto deseti děl. Chceme představit Mnichov jako jedno z nejvýznamnějších evropských kulturních center mezi roky 1870 až 1918. Do Mnichova se jezdilo studovat umění nejen z celé Evropy, ale i ze zámoří. A jednu z těch početných komunit, které se v Mnichově vzdělávaly, tvořili i čeští umělci. V Mnichově mělo výsadní postavení malířství. Každý z významnějších malířů té doby, který působil na našem území, Mnichovem prošel. Ať už to byl např. Alfons Mucha, Luděk Marold, Emanuel Krescens Liška, Václav Brožík, Jakub Schikaneder, Joža Uprka či Viktor Stretti a další. Po nástupu secese na konci 19. století se koncept mnichovské školy transformoval a stal se zárodečnou půdou pro modernu a avantgardu. Tento vývoj a vliv Mnichova na české výtvarné umění chceme návštěvníkům naší galerie přiblížit.

Která z vystavených děl patří Západočeské galerii?
Z našich fondů bude na výstavě k vidění několik děl. Jedním z těch nejvýznamnějších a svými rozměry 260 na 173 centimetrů také největších bude obraz Emanuela Krescense Lišky Hagar a Izmael na poušti. Vznikl v roce 1883 v Mnichově, byl zde také poprvé vystaven a vzbudil obrovskou senzaci. Z našich sbírek dále návštěvníci uvidí např. dílo Gabriela von Maxe Kurzschluss neboli Zkrat, který jsme ze soukromé sbírky zakoupili na konci roku 2012. Na tomto obraze je zachycen při polibku sám Gabriel von Max společně s Ernestinou Harlanderovou, svojí láskou a pozdější druhou manželkou. Ukážeme i grafické listy Hugo Steinera–Prag, který vytvořil ilustrace k románu Golem Gustava Meyrinka. To ale uvádím jen několik příkladů, těch děl z našich sbírek bude vystaveno daleko více.

A která díla přivezete ze zahraničí?
Samozřejmě, že chceme představit největší osobnosti mnichovské scény. Např. Franze von Stucka, který spoluzakládal umělecké hnutí Mnichovská secese, a také mnichovskou avantgardu – umělce ze skupiny Der Blaue Reiter (Modrý jezdec). Není samozřejmostí tato díla na výstavu získat.

Kdo vám díla nakonec zapůjčil?
Příprava výstavy trvala téměř čtyři roky. Jejímu zahájení předchází složité mapování galerijního prostoru i soukromých sbírek a následné, často zdlouhavé, vyjednávání o zapůjčení. Jednali jsme především s mnichovskou galerií v Lenbachhausu, která je nakonec naší partnerskou institucí a zapůjčila nám dvě nádherné grafiky od Paula Klee. Budeme také vystavovat tři mimořádně důležité plakáty od Vasilije Kandinského, které máme zapůjčeny ze soukromé sbírky z Paříže. Další práce nám poskytlo Muzeum Blaue Reiter v Murnau; jde o díla Marieanne von Werefkin a Gabriele Münter. Ke zlatým hřebům, co se týče avantgardního umění, pak patří díla Alexeje Javlenského, které máme půjčeny z muzea ve Wiesbadenu.

Představovali jste výstavu v Německu? Myslíte si, že o ni bude v zahraničí zájem?
O propagaci výstavy Mnichov – zářící metropole umění se na bavorské straně staráme poměrně hodně. Chceme ukázat náš pohled na to, jak mnichovské prostředí ovlivnilo umění ve střední Evropě. Dosud nikdy nedošlo k tomu, aby byla společně prezentována díla českých a mnichovských autorů. Výstavu jsme už na konci roku 2013 prezentovali v Museu Villa Stuck v Mnichově. S propagací nám hodně pomáhá České centrum v Mnichově i německé kulturní instituce, především ty, které se podílely na přípravě výstavy. Navíc máme samostatnou pracovnici, která má na starosti prezentaci výstavy v Německu. Snažíme se i o to, aby z Německa byly do Západočeské galerie organizovány zájezdy.

A budete k této výstavě také pořádat doprovodný program?
Ano, připravili jsme komentované prohlídky v českém i německém jazyce. Chystáme i přednášky na speciální témata od autorů, kteří připravovali texty do katalogu, jenž bude u příležitosti této výstavy vydán. Přispěli do něj významní němečtí i čeští odborníci. (Únorový program najdete na str. 12 v sekci přednášky). A v závěru výstavy chystáme konferenci.

Mnichov – zářící metropole umění končí na začátku dubna a v květnu začíná další velký projekt…
Fascinující příběh Gottfrieda Lindauera a portrétů maorských náčelníků je v tomto roce naší hlavní výstavou. Chceme představit mimořádný osud člověka, kterého v Čechách téměř nikdo nezná. Na druhé straně zeměkoule však Lindauer patří k nejvýznamnějším umělcům koloniálního období a jeho dílo je součástí novozélandského národního bohatství. Výstavu připravujeme spolu s novozélandskou Auckland Art Gallery a má pro naši galerii několik ´nej´. Je to nejdražší výstava, která se kdy na Plzeňsku uskutečnila, což je dáno i obrovskou vzdáleností, vždyť z Nového Zélandu přivezeme téměř padesát portrétů významných maorských náčelníků. Navíc je to poprvé, kdy Nový Zéland půjčuje Lindauerovy obrazy mimo své hranice. A poprvé dojde ke kompletaci Lindauerova evropského a novozélandského díla.

Tato výstava potrvá do října. Co jste připravili do Masných krámů na závěr roku?
Představíme baroko v západních Čechách. V tomto regionu je mimořádná koncentrace barokních památek. Byla zde významná klášterní centra, např. Kladruby u Stříbra či Plasy, spojená s velkým rozvojem barokní kultury. Představíme celé spektrum výtvarných disciplín od architektury, malby, sochařství až po grafiku.

Když jste do ZČG nastoupil, připravil jste strategickou koncepci galerie. Výstavní projekty v ní byly rozděleny do tří okruhů podle významu: středoevropského, celorepublikového a regionálního. Kam řadíte tři představené výstavy?
Myslím, že vlastně splňují podmínky pro všechny tři kategorie. Když vezmu Lindauera – je to plzeňský rodák, a pokud chceme mapovat vizuální kulturu regionu, jde o důležitého tvůrce, kterým se zároveň zabývají odborníci na mimoevropské umění a na Novém Zélandu je považován za zakladatele jejich moderní malby. Mnichov má rozměr celorepublikový i evropský a také vazbu na region, protože Václav Brožík se narodil v Třemošné, Viktor Stretti pochází z Plas a v Plzni působil Augustin Němejc, který se narodil v Nepomuku. Poslední výstava je důležitá z hlediska poznávání kulturních dějin regionu, ale barokní kultura u nás nevznikala ve vzduchoprázdu a je možné dohledat vazby na Německo či Itálii a má tedy i evropskou dimenzi.

A co jste připravili pro menší výstavní síň „13"?
V závěru roku uvedeme jednu z nejvýznamnějších osobností plzeňské architektury – Hanuše Zápala. Ten má v Plzni řadu svých největších realizací a jeho stavby jsou i v okolí Plzně. V polovině roku představíme ve „13" výstavu věnovanou zdrojům kubismu a budeme zde mít veledůležité autory – třeba Pabla Picassa. A už 18. února otevřeme výstavu připravenou jako doprovodný program Smetanovských dnů.