Richard Krajčo: Scénář Křídel Vánoc mě rozbrečel. Teď budeme s kapelou nahrávat

Místo rozmáchlé vizuálně atraktivní show, kterou během turné k albu Inzerát předváděli v halách, na festivalech i menších kulturních domech, však Krajčo slibuje, že si u kytar budou s fanoušky opékat vuřty a společně zpívat.

Jste autorem titulní skladby filmu Křídla Vánoc. Překvapil vás úspěch písně Cesta?
Celá skladba má zvláštní příběh, původně neměla ani na desce Inzerát být, schvalovacím procesem jsme ji vybrali mezi posledními. Ovšem od chvíle, kdy jsme s ní začali pracovat, se kolem ní tak nějak motaly hitové ambice. Každý, kdo s ní přišel do styku, jí předpovídal úspěch. I Američané, Yaron Fuchs a Ido Zmishlany kteří s námi na desce Inzerát spolupracovali a nevěděli, o čem je text, na ní oceňovali aranže a melodiku, kterou má. Ve chvíli, kdy deska vyšla, už všichni zainteresovaní čekali, zda vyjde jako singl. Poprvé se nám stalo, že rádia volala sama od sebe, že chtějí píseň nasadit a naše očekávání tak vzrostlo. Ale když máte velká očekávání, může se stát cokoliv a nakonec můžete být zklamaní.

Rádia ji chtěla i přes její stopáž? Vždyť má téměř šest minut.
Právě to nás překvapilo. Když jsme ji začali nahrávat, američtí producenti nám říkali, ať ji zkrátíme. Ale my jsme to neudělali a písnička i tak obstála. Taková věc se vám stane jednou za deset nebo dvacet let a zrovna s písní Cesta se to stalo nám.

Proč jste si do ní jako hosta přizvali právě písničkáře Tomáše Kluse?
Původně jsem skladbu napsal před čtyřmi lety. V době, kdy Tomáš Klus nebyl stříbrný ani zlatý slavík. Byl to kluk s kytarou, co vydal pěkné desky, a ty mě zaujaly. Cítil jsem, že půjde nahoru a že před sebou bude mít spoustu křižovatek, které jsme my jako Kryštof už měli za sebou. Když jsem ji skládal, říkal jsem si, že je o člověku, který těmi křižovatkami prošel, a o člověku, který na ně teprve čeká. A tak mě napadl on. O tři měsíce později se stal stříbrným slavíkem, za rok zlatým a pak jsme písničku teprve nazpívali. Asi to tak mělo být.

Na soundtracku k filmu je velké množství interpretů, kteří jsou poměrně neznámí. Podle čeho jste obsah vybíral?
Film je o naději, životní šanci a o tom, co si člověk přeje. Když mě režisérka Karin Babinská oslovila, abych tu muziku udělal, původně jsem to odmítal. Potom jsem přišel s nápadem, že bychom mohli dát šanci méně známým kapelám, Karin souhlasila a já je začal vyhledávat a pomalu se skládalo puzzle a to tak hezky, že jsem si říkal, že by bylo fajn vydat to i na CD. Soundtracku se prodalo kolem sedmi tisíc kusů, což znamená, že tolik lidí se dozvědělo o skupinách, které by je jinak nejspíš minuly. Některým z nich to splnilo sen, řekli mi, že nikdy nedoufali, že se dostanou na nějakou desku a že svou muziku budou mít doma a v obchodech na CD. Někteří se snaží situaci uchopit a posunout se dál. A to bylo cílem. Když jsem chtěl soundtrack vydávat, lidé se mi smáli a prorokovali mu pár stovek prodaných kusů, což se nesplnilo, a prodeje jdou do tisíců. To je skvělý úspěch.

Vy jste ve filmu neměl na starosti pouze hudbu, dokonce jste v něm hrál. Čím si vás snímek získal?
Rozbrečel mě scénář. Ale když mi přišel, ještě s takovým animovaným vánočním stromečkem a tím „sladkým" názvem, tak jsem si řekl, že v něčem takovém snad hrát ani nemůžu. Pak jsem se začetl a už to jelo.

Podle čeho se rozhodujete? Je pro vás právě scénář tím hlavním?
Ano. Scénář a má postava. Herectví je pro mě koníček, ale když se mu mám věnovat víc, musí být role výzva, jako je tomu v divadle. Nedávno jsem v podstatě oznámil, že věším filmové herectví na hřebík a budu se věnovat kapele tak, jak si to zaslouží. Nechci, abych se stal dělníkem herectví a bral role jen kvůli penězům. Já se do rolí ponořují nejvíc, jak to jde a nechávám v nich svůj otisk, a to chci dělat pouze v případech, že si za tím budu stát a nebudu to dělat jen kvůli tomu, že mi roli někdo nabídne.

Připadáte si teď tedy víc jako herec nebo jako zpěvák?
Necítím se být ani jako jedno z toho. Jsem frontman kapely ani o sobě neříkám, že jsem zpěvák. Mám dvacet let partu kamarádů, se kterými hraji, spolumanažersky je vedu a konečně jsem k sobě našel parťáka, mimochodem z Plzně, Honzu Lipperta. Ono to totiž není celé jen o tom, že něco zpíváte, ale musíte vymýšlet, jak bude vypadat scéna na koncertě, co bude dělat kapela následující roky. Proto se cítím spíš jako mluvčí kapely než zpěvák.

Máte ale úspěchy, které jsou nezpochybnitelné, ať už se budete nazývat jakkoliv.
Nám se poslední zhruba dva roky velmi vydařily, vyprodali jsme jak halové turné, tak i osmatřicet klubových zastávek. Dokonce během prvního dne předprodeje zmizelo na dvacet tisíc vstupenek, turné v kulturních domech bylo vyprodané za dva dny. Plníme si tím sny, děláme, co nás baví, a máme super fanoušky. Jsme rádi, že jsme ukázali, jak se open air akce se dají dělat jinak, než že kapela přijede, zahraje a odjede. Letos vidíme, jak jsme tím inspirovali například majálesy. Opět postavili velká pódia s výběhy, jako jsme měli minulý rok, vymysleli účinkujícím nejrůznější efekty a samozřejmě nás těší, že i když se víceméně opakuje to, co jsme předvedli, tak to má dopad i dál. Jsem rád, že se začíná myslet také na fanoušky a návštěvníky festivalů.

Vaše turné k desce Inzerát bylo v mnoha ohledech megalomanské a vizuálně nesmírně zajímavé, jak je náročná příprava?
Je to spíš o penězích. Halové turné jsme připravovali osm měsíců a byla to první koncertní šňůra, o které se psalo, že se vyrovná zahraničním produkcím. Od toho jsme se odrazili a snažili jsme se podobnou show přenést i do kulturních domů. Zainvestovali jsme do světel a největší fóry halového turné se nám opravdu podařilo přenést do menších prostor. Což bylo jednodušší, neboť jsme měli strukturu koncertu a na rozdíl od příprav halového turné nám to netrvalo takovou dobu. Máme z toho radost a teď nás čeká náš první minifestival Kryštof Kemp, který 30. srpna zavítá také do Plzně.

V Plzni na Kryštof Kempu ale půjde úplně o něco jiného, že?
My jsme avizovali trochu jiný festival a to bych chtěl dodržet. Nápad vzešel ze dvou impulzů. Loni jsme hráli u kamaráda ve Šťastné zemi u Liberce a přijelo na nás čtyři tisíce lidí, převážně rodin. V malém amfiteátru nás obklopili, seděli vedle nás, nebyly tam žádné zábrany, prostě nic. Ztratilo se tam pár dětí, které jsem pak odváděl rodičům, a zažili jsme spoustu srandy. Hrozně nás bavil ten bezprostřední kontakt. Pak jsme začali dělat akci nazvanou „lavičky". Tři hodiny dopředu napíšeme na facebooku, kam přijedeme, lidé se sejdou, přinesou řízky, pití nebo bonboniéry a my uděláme takový piknik na lavičkách, u kterého hrajeme na kytary. Začalo chodit víc a víc lidí, takže jsme museli začít brát s sebou malé bedýnky napojené do auta a už jsme museli začít zvučit kytary a zpěv.

Jak tedy bude samotná akce probíhat?
Každý z kapely tam bude mít svůj workshop, například kluci budou učit hrát na bicí nebo kytaru. Neměly by tam být žádné bariéry, komfort pro diváka by měl být jiný než na ostatních festivalech, kde se lidé cítí někdy jako prase jdoucí na porážku. Chceme mít zázemí pro děti, dětskou jídelnu a přebalovací kouty. Prostě rodinné odpoledne s hudbou. Celé bych to chtěl zakončit společným opékáním buřtů, tam vezeme už jen španělky, a budeme s lidmi zpívat a hrát. Chceme se vrátit k tradici Port, které tady byly a vymizely a s nimi i kontakt s kapelou a fanoušky jako partou, která se sejde a udělá si hezké odpoledne.

Koncert kapely Kryštof tedy nebude tak velkolepý jako minulé turné?
Koncerty budou spíše akustické. Žádná mega show to opravdu nebude, chceme návštěvníky překvapit tím, že oni budou součástí našeho koncertu.

A pak si dáte koncertní pauzu 
a vrhnete se do studia.
Přesně tak. V květnu jdeme točit první půlku desky a v říjnu druhou. Máme materiál, ze kterého jsme nadšení. Po Inzerátu nám každý říkal, že bude těžké na úspěch navázat, doteď se alba prodalo přes čtyřicet tisíc kusů a stále se prodává. Dnes víme, že máme skladby, které jsou ještě o krok dál než ty na Inzerátu. Tím, že jsme loni nastavili koncertní laťku tak vysoko, vidíme, že každý teď vozí světla, konfety, balony a my budeme muset přijít s něčím novým, co tuzemskou koncertní scénu opět posune trochu dál, aby bylo zase na co navazovat. To teď vymýšlíme a těšíme se. A fanoušci by měli také.

Takže nová deska by podle vás měla být lepší než Inzerát?
Doufáme v to. A už tomu i věříme. Člověk to hodnotí podle písní a my jsme z nich natolik uneseni, že si myslíme, že nás novinka posune a bude ještě lepší.

Pozvali jste si na pomoc opět producenty z USA?
V březnu jsme vybrali prvních pět písní, které jsme předaranžovali, na nedávném soustředění jsme je finalizovali. Teď 12. května přiletí kluci z New Yorku, o den později nastupujeme do studia. Už se nemůžeme dočkat.