Z grafiky titulu můžeme odvozovat i skutečnost, že balet u plzeňského publika opravdu „letí“. Před lety mohli pamětníci na jevišti bývalého Komorního divadla vidět obdobný pohled do života tanečníků v režii a choreografii Pavla Šmoka. Režisérem a libretistou nynějšího  představení je Václav Janeček, tanečník, baletní mistr, pedagog, dramaturg i publicista spjatý s tvorbou Laterny magiky a pražského Národního divadla. V tomto divadle  stál u zrodu podobné inscenace pojmenované Baletománie, úspěšně uváděné sedm let.

V Plzni se spolu Lukášem Ondrušem a Pavlem Klimendou podílí na scénáři a scénografii, projekci řešil spolu s Marianem Smutným. 

Jako asistenta režie přizval sólového tanečníka |Miroslava Hradila. Václav Janeček chce dětské i dospělé diváky obohatit o obecně neznámé momenty života tanečníků. Pohyb vidí především jako významnou širokou komunikaci a využívá  stále se zvyšujících dovedností sólistů i členů sboru, kteří ovládají všechny formy taneční škály.

Obecenstvo jistě uvítá představení, ve kterém se v jednom z obsazeních dvě baletky mění v moderátorky. Hvězdná primabalerína Jarmila Hruškociová, která v Odílii Labutího jezera otočí třicet dva fouettés,  překvapuje profesionálním moderováním se schopností komediálnosti. I když méně výrazně, ale nezůstávajíc pozadu, jí sekunduje tanečnice  a impozantní čarodějnice z Malé mořské víly, Lýdie Švojgerová. 

Nenásilnou metodikou i zábavnou formou rozkrývají vývoj tance v historii a nejedno tajemství taneční přípravy. Interaktivně zaměřené jevištní provedení počítá se spoluprací hlediště. Navozují ji přímé otázky, diskuse i postřehová hra v duchu  pexesa. 

Jednotlivé taneční ukázky moderátorky předem vysvětlují, připojují historické zajímavosti, zkouší diváky a přidávají se symbolickým  baletním prvkem. Přítomné učí i pět základních baletních pozic rukou a nohou, které od dob menuetu platí dodnes.

Spolu s tanečními ukázkami provedou obecenstvo rokokovým menuetem Luigiho Boccheriniho s choreografií Heleny Kazárové. Romantickou sborovou kompozici z baletu Giselle Adolpha-Charlese Adama, podle choreografie Jeana Coralliho a  Julese Perrota, nastudovala v roli asistentky choreografie sólová tanečnice Zuzana Hradilová.

Podle choreografie Maria Pepity, jež vytvořil nejslavnější balety své doby, nastudovala také z Labutího jezera Petra Iljiče Čajkovského nejen Pepitův  partnerský duel láskyplného pas de deus Odetty a prince, ale i krokově virtuózní pas de quatre  čtyř labutí choreografie Lva Ivanova. Pod jejím vedením ožil na hudbu Camille Saint-Saënse i výstup  umírající labutě v choreografii Michaila Fokina určené pro slavnou Annu Pavlovovou. Rozverný kankán Jacquese Offenbacha choreograficky ztvárnil Martin Šinták a Jiřím Janouškem upravenou lidovou píseň pro párový čardáš z Kopanic David Mikula.

Street dance na hudbu This Is Me rozvířila autorskou choreografií Eva Denková. Všechny mluvené i taneční role jsou alternovány a sólisté i členové souboru přesvědčují o skvělé vybavenosti od klasického  projevu až po dynamicky uvolněný „tanec ulice“. Velkým přínosem vtipnému mluvenému scénáři i choreografiím se stává průběžně vkládaný svěží humor.

Šéf baletu a držitel dvou Thálií Jiří Pokorný ke komponovanému představení dodává: „Je to inscenace určená skutečně pro všechny věkové kategorie, která nabídne cestu k objevování historie, podívanou na skvosty nejznámějších výstupů propojenou zajímavými dialogy i možností zapojení do děje na jevišti.“