Především jejich statečnost a osudy připomene výstava, která se otevřela v pátek ve vstupní hale radnice na plzeňském náměstí Republiky. Pod názvem „Příběhy mužů, kteří osvobodili Plzeň aneb Tenkrát v čtyřicátém pátém…“ zůstane nejen pro Plzeňany k vidění až do 14. května.

„Výstava je věnována zejména těm nemnoha z dosud žijících válečných veteránů. Začíná připomenutím plzeňského povstání 5. května 1945. Za to, že neskončilo pro povstalce i pro samotné město tragicky, můžeme děkovat vstupu americké armády hned následujícího dne do Plzně,“ upřesňuje organizátor výstavy, plzeňský výtvarník a znalec historie města Stanislav Bukovský. „Kromě dobových i současných fotografií představí výstava i výňatky ze vzpomínek osvoboditelů města. A to jak vzpomínky na dobu před šedesáti pěti lety, tak i na jejich pozdější návštěvy Plzně. Při nich tady uzavřeli nejedno přátelství,“ podtrhuje vazby obyčejných Plzeňanů a obyčejných vojáků západní fronty, které ani po téměř sedmi desítkách let nezevšedněly.

„Když jsme v podvečer 7. května 1945 dorazili do Plzně jako součást 2. pěší divize, přivítali nás ti nejvděčnější, nejrozjásanější lidé, jaké jsem kdy viděl. Jejich vděk se projevoval mnoha způsoby, avšak tři z nich mi obzvláště utkvěly v paměti: koupel, postel a čisté oblečení. Ti laskaví lidé nás zvali do svých domovů, ženy dlouhé hodiny praly a žehlily uniformy a další oblečení, abychom se mohli opět cítit jako lidé mezi lidmi. Já jsem to vnímal jako neskutečně šťastné období. Německo bylo poraženo, válka v Evropě skončila a my jsme se těšili, že se brzy vrátíme domů za svými rodinami a přáteli. A lidé v Plzni, kteří déle než šest let trpěli pod okupační nadvládou cizí mocnosti a následně vydrželi i bombardování spojeneckými vojsky, se k nám chovali s tím největším obdivem a úctou. Moje žena a já jsme se od roku 1994 do Plzně podívali bezpočtukrát – a ten krásný pocit je s každou návštěvou, kdy se shledáváme se starými přáteli a nacházíme nové, ještě silnější. Jsem velmi rád, že město Plzeň zřídilo Patton Memorial Museum. Jsem také rád a považuji za čest, že mezi jeho exponáty jsou i mapy, které jsem tehdy 7. května do Plzně přivezl.“

Earl Ingram