Jako první se na podiu představila plzeňská formace Cheers, která je jednou z tuzemských reflexí v posledních letech oblíbeného folk – punku. Ten zažívá v posledních letech opětovný nástup na scénu, když mu mladé kapely vlívají znovu krev do žil. Cheers, na rozdíl od také tuzemských Pipes and Pints kladou více důraz na folk. Třeba jako The Pogues či aktuálnější Porters. Plzeňské kapele to šlape, rozmanitost hudebních nástrojů je vítaná, stejně jako sehranost formace s dobrými songy v závěsu. Skvělý úvod večera.

Ačkoliv kapely avizovaly od samého začátku, že jsou si ten večer rovnocenné, stejně bylo jasné, kdo je hvězdou večera. SticX z Domažlic za poslední tři roky urazili obrovskou cestu, kterou logicky lemují věrní fandové. Nedávno zcela ovládli soutěž Múza a vidět plnohodnotný set je zajímavé srovnání jejich dřívějším kratším soutěžním vystoupením. To co úspěšně narvali do dvaceti minut, zvládají i na delší časové ploše bravurně. Navíc nedávno vydali singl Ze srdce Evropy, na kterém navíc ukazují svou dospělejší tvář, jak po stránce textové, tak hudební. Nebojím se říct, že SticX jsou jednou z nejnadějnějších domácích punk – rockových kapel. Bohužel u nás vládnou bandy typu Koblížci a Rybičky 48, v jejichž pojetí se punk rock stává spíše nechtěnou parodií. SticX mají skvěle našlápnuto a pokud živě hraný materiál hodí v budoucnosti na desku, nebojím se výborného výsledku. Naživo jim to totiž šlape neuvěřitelně.

Poslední část večera měla na starost pražská formace Curlies, jejímuž setu dominovaly skotské dudy. Pánové však nekopírují již zmíněné Pipes and Pints a především zpívají česky, což je možná trošku u podobných formací nezvyk, ale rozhodně není na škodu. Tečka za večerem byla v jejich pojetí rovněž povedená a akci Schoolbreaktour se povedla jedna věc – představit několik rozdílných kapel, které spojuje punkový základ.  

Milan Říský