Interpretačně i dramaturgicky zajímavý večer uspořádal jako prémiový koncert Kruh přátel hudby v Plzni. V sále plzeňské Měšťanské besedy vystoupil pražský Orchestr Atlantis s dirigentem Vítězslavem Podrazilem a klavíristka Věra Müllerová spolu s ním uvedla světovou premiéru skladby izraelského autora Marka Kopytmana.

Na počátku obou polovin koncertu přednesl komorní smyčcový soubor, sestavený většinou z mladých hráčů, skladby A. Dvořáka – Serenádu Es dur a dva Valčíky (č. 1 a 4). Pro interpretaci těchto děl byl zvuk orchestru snad až příliš subtilní, postrádal patřičný lesk a esprit, pro další skladby však naprosto vyhovoval. Nad očekávání příznivé bylo setkání s hudbou českého skladatele Viléma Tauského (žil v letech 1910 až 2004), který v roce 1938 odešel do Francie a ještě v průběhu války přesídlil do Londýna, kde působil jako dirigent, skladatel a pedagog na vysoké škole. Jeho meditace pro smyčcový orchestr Coventry byla inspirována náletem na anglické město, kam brzy po tragédii přijel ve funkci zdravotníka. Silně působivá hudba intimního charakteru vyjadřuje tichou hrůzu ze zmaru a lidského utrpení.

Provedení dalších dvou skladeb byli přítomni jejich autoři. Karel Janovický (narozený roku 1930 v Plzni) žije od roku 1949 v Londýně a vedle komponování se věnuje pedagogické, publicistické a překladatelské činnosti. Jeho skladby máme možnost poznávat až od 90. let minulého století, některé zazněly také v Plzni. V současnosti je čestným členem Západočeského hudebního centra, což je příslibem uvádění jeho dalších děl. Preludium a dvojitou fugu pro smyčcový orchestr přednesl orchestr v premiéře (původní verze je psána pro smyčcové kvarteto). Je to velmi vtipně napsaná muzika, po zpěvném výrazném Preludiu následuje fuga, jíž dal autor podtitul: „Na téma pánů B. Smetany a A. Dvořáka, kteří se nikdy nedostali k tomu, aby ji sami napsali“. Umně zpracované téma Hajného z Rusalky a motiv Kecala z Prodané nevěsty vzbudily úsměv na tvářích publika. Pro orchestr není skladba nikterak snadná, zhostil se však svého úkolu velmi dobře zejména ve frázování, pěkně zněly i sólové nástroje.

V závěrečné skladbě koncertu byla protagonistkou klavíristka Věra Müllerová. Přednesla světovou premiéru kompozice Marka Kopytmana, kterou jí a Orchestru Atlantis věnoval. Ornaments pro klavír a smyčcový orchestr působí jako zpočátku křehké a pak stále více se vybarvující kresby. Vévodí tu klavírní part decentně podmalovaný smyčcovými nástroji. Autor, dnes ve světě uznávaný skladatel (už před dvanácti lety zaznělo jeho dílo na Pražském jaru) byl s interpretací plzeňské klavíristky nanejvýš spokojen. Její inteligence, příslovečná muzikalita a technická vybavenost vedly k dokonalé umělecké shodě, kterou vycítili i návštěvníci koncertu.