Slovník významného národopisce a hudebního skladatele čekal na své vydání celé půlstoletí. Původně měl pod názvem „Slovník chodského nářečí“ navázat na dílo Jana Františka Hrušky. Podle Jindřichova přání měl tvořit „souvislý, nerozlučný a uzavřený celek“ s jeho dalšími díly – monografií Chodsko i Jindřichovým chodským zpěv– níkem. „K vydání slovníku přesto z nám již neznámých důvodů nedošlo,“ vysvětluje jedna z editorek nově vydané publikace, plzeňská etnografka a muzikoložka Marta Ulrychová. Podobně jako další editoři – Helena Chýlová, Blanka Psutková a Zbyněk Holub – působí na Západočeské univerzitě v Plzni. „Na knize spolupracoval i nedávno zesnulý ředitel plzeňské vědecké knihovny Jaroslav Vyčichlo. Výchozím textem byl strojopis uložený v Muzeu Jindřicha Jindřicha v Domažlicích, nadepsaný autorem Chodský slovník. Na druhé straně prvního listu je uveden vlastnoruční Jindřichův přípisek z roku 1956, v němž autor svěřuje redakci domažlickému středoškolskému profesorovi Josefu Kotalovi,“ upřesňuje Marta Ulrychová. Ve slovníku, který nyní vydala Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, je uveden jako jeho sestavovatel.

„Jindřichu Jindřichovi šlo především o zachycení dialektu rodného kraje, jím milované tzv. bulačiny,“ zdůrazňuje editorka. Dodnes na Chodsku velmi uctívaný tvůrce slovníku si na svých toulkách milovaným krajem zapisoval odchylky chodské mluvy od spisovného jazyka, rčení, úsloví, průpovídky, pořekadla, přísloví, říkadla, modlitbičky, pohádky, poudačky, pověsti, vtipy, posměšky či hádanky. Konečně je tedy trilogie zmíněných Jindřichových děl úplná a spolu s jeho muzeem vytváří jedinečný celek.