První skladbu večera přednesl Komorní orchestr Vladimíra Sommera se svým zakladatelem a dirigentem Vojtěchem Jouzou. Zazněla velmi zajímavá, emocionálně silná Studie pro smyčcový orchestr Pavla Haase zkomponovaná v roce 1943 a následně provedená v terezínském ghettu. Skladba začíná pevným polyfonně zpracovaným tématem, přechází pak do hlubokých chmur, aby v závěru vyvstala do jasnějšího melosu a dynamiky. Čtrnáctičlenný smyčcový soubor se o vyznění díla velmi zasloužil.

Hlavním programovým záměrem koncertu bylo provedení Mozartova Requiem. Smíšený sbor Česká píseň doplnili členové místního chrámového sboru Schola u redemptoristů, ke smyčcové sekci orchestru přistoupili hráči dechových nástrojů. Ze sólistů byla výborná sopranistka Simona Procházková, dobře jí konvenoval tenorista Tomáš Kořínek. Svého úkolu se ctí zhostila altistka Jana Piorecká a konečně po počátečním, jakémsi zaváháním, i mladý Jakub Hliněnský. Přesto, že akustika kostela není zcela ideální, Mozartovo dílo zde vyznělo ve své kráse. Dirigentovo pojetí zaměřené především na dramatickou sílu Mozartovy hudby velmi uspokojilo  publikum, mezi nímž nechyběly ani děti!

Dnes je zjevné, že si Plzeňský podzim vydobyl své místo a výrazně obohatil hudební život Plzně. Bylo zajímavé sledovat návštěvnost jednotlivých koncertů, byla velice dobrá. Zrekapitulujme, že se tu Česká píseň prezentovala v přednesu lidových písní, uměleckou hudbou á cappella i v interpretaci velké vokálně instrumentální formy. Splnila tu všechny své ambice. A tak tedy může pořadatel, spolek Česká píseň, s klidným svědomím plánovat své další ročníky. Festival se bude zřejmě vyvíjet, vykrystalizovávat v oblasti umělecké, dramaturgické, manažerské atd. Bude k tomu jistě potřebovat podporu řady institucí i jednotlivých osobností, doufejme, že se tak stane!

Jana Tomažičová