Většina Čechů ji zná jen jako zpěvačku. V úterý se tedy v Plzni představila ještě z jiné stránky. „Focení se věnuji už 25 let. Teprve před třemi lety jsem začala fotit digitálem,“ říká Pilarová, která svou první výstavu měla už v roce 1996 v pražské galerii Orten. „Své fotoobrázky jsem ale představila až minulý rok,“ pokračuje osmašedesátiletá zpěvačka – fotografka.

A co to dle jejího pohledu jsou fotoobrázky? „Jedná se o fotografie, které upravím na počítači. Řekla bych, že si spíše v programu hraji a pak z toho něco vyjde,“ vysvětluje. Úprava jedné fotografie jí trvá někdy i několik dnů. Práce je u konce teprve ve chvíli, kdy je s výsledkem plně spokojena. Mezi její nejoblíbenější témata patří příroda a zákoutí staré Prahy. Na nich ji přitahuje především jejich tajuplnost. Nejvíce jí však učaroval západ slunce. „Fascinuje mě, když mohu zachytit neopakovatelné kouzlo okamžiku. A právě chvíle, kdy se slunce sklání k západu, jsou na to nejlepší,“ potvrzuje. „Nicméně dá se to možná říci i tak, že fotím to, co neuteče,“ dodává lakonicky.

Focení je pro ni odreagováním od zpívání. To ji podle jejích slov stále baví. Ale někdy je prý třeba si od něho odpočnout. Na svá dílka má mnoho pozitivních ohlasů i od renomovaných fotografů. „Ti, kteří sami publikují, mi třeba i pomáhají,“ doplňuje.

Najdou se však i negativní reakce. Ty prý přicházejí především od těch, kteří sami nevystavují. „Někdy dostávám opravdu ošklivé maily. Většinou jsou v duchu, jak si mohu dovolit chlubit se takovými paskvily. Tím se ale nenechám rozhodit,“ přesvědčuje Pilarová.

Na vernisáži sklidila potlesk, který v ní probudil rozpaky. Na pozornost a ovace je prý při zpěvu zvyklá. „Tohle je pro mě ještě pořád něco nového. Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla být takhle přijata na vernisáži, která je ještě k tomu moje vlastní,“ konstatuje.