V nejnovějším čísle Divadelních novin hodnotí vesměs pražští kritici operní inscenace na českých a moravských scénách. Mimo jiné plzeňskou Pannu orleánskou, kterou nastudovali dirigent Jiří Štrunc a režisér Zbyněk Brabec. Její hodnocení od devíti našich předních znalců opery vychází v průměru mezi třemi a čtyřmi puntíky – tedy mezi označením „Je dobré vidět“ a „Nenechte si ujít“, v jednom případě byla udělena i poměrně výjimečná známka nejvyšší. To jest pět puntíků s charakteristikou „Zážitek“. Ani jeden z kritiků nezvolil půl druhého puntíku či dokonce jeden puntík, značící „Vhodné pro derniéru“. Je škoda, že samo Divadlo J. K. Tyla se rozhodlo jinak…

Ano, je pravda, že Panna orleánská není vrcholným operním dílem svého autora. Tuto pozici zaujímají Evžen Oněgin a Piková dáma, které publikum vídá na našich jevištích v celkem pravidelných a krátkých intervalech. Pannu orleánskou, která však přináší také nesporně hodnotnou, krásnou a působivou hudbu i silný příběh, ale nikoli. A vzhledem k tomu, že za téměř sto padesát let své existence ji uvedla plzeňská opera vůbec poprvé, zřejmě není naděje, že toto dílo někdo ze současných generací ještě kdy v Plzni uvidí a uslyší. A škoda je tolik spěchat s derniérou i proto, že úspěšná inscenace nabízí i mnoho kvalitních interpretačních výkonů.

Jistě, diváci se asi nikdy na Pannu orleánskou nepohrnou tak jako na hity Verdiho, Pucciniho nebo Bizetovu Carmen. Ale přece tu divadlo není od toho, aby hrálo pouze tituly, u kterých je předem zajištěno vyprodané hlediště.