V Divadle J. K. Tyla v Plzni se již stalo tradicí, že každé 2 roky nastuduje dílo, které bylo buď přímo napsáno „na tělo“ plzeňskému divadlu, nebo patří k současné stěžejní operní tvorbě. V minulosti tak byla uvedena opera J. J. Ryba a Kocour v botách, příště /2022/ se chystá uvedení opery Quo vadis Sylvie Bodorové. Do budoucna se také chystá skladatelská soutěž a to dokonce v mezinárodním měřítku… Je to v souladu s filosofií divadla /dramaturg Zbyněk Brabec/, kdy se dle slov jeho ředitele Martina Otavy vedle „kasaštyků“ typu Carmen uvádějí v nových inscenacích také „neznámé“ opery, které se třeba 100 let nehrály /Edgar, Medea/. Dalším směrem, kterému se plzeňské divadlo věnuje je pokračovat v nastudování Monteverdiho oper /po Orfeovi to bude 18. 4. Korunovace Popey, v plánu je Návrat Odysea do vlasti. Konečně posledním zaměřením je také zaměření se na Gluckovy opery, v plánu je spolupráce s Gluckovým festivalem v Norimberku.

Jana Jiráska známe v našem prostředí nejen jako skladatele „vážné hudby“ /Missa propria, Praga mystica…/, ale také díky jeho hudbám k filmům /Nejasná zpráva o konci světa, Kytice – za obě oceněn Českým lvem, Bathory, seriál Hraběnky, Vrásky z lásky/. Přednáší na univerzitách v USA a v Evropě. Osobně jsem byl velmi zvědav, jak bude jeho operní prvotina psaná přímo pro plzeňské divadlo vypadat.

Skladatel si ze 4 nabízených témat vybral zpracování pohádkové knihy Jana Karafiáta Broučci. Na toto vděčné téma, knížky „pro malé i velké děti“, kde hmyz má lidské vlastnosti a kde se vzájemně kloubí koloběh přírody s koloběhem života vznikl třeba i balet slovenského Tibora Frešo, nebo Otmara Máchy. V Ostravě byla uvedena v r. 1995 opera Broučci Ladislava Matějky. Děj opery zpracované na libreto Tomáše Jarkovského je s přihlédnutím k dětským divákům rozdělen do 2 dějství. V prvním vystupuje mladý Brouček, který si příliš nevšímá Berušky a točí se kolem Verunky, aby ve druhém, když vyroste se jí omluvil, požádal o ruku a uvědomil si svoji dospělost i díky svým vlastním dětem.

V režii šéfa opery Tomáše Ondřeje Pilaře se na nápadité scéně Petra Vítka pohybuje velké množství /cca 150/ aktérů. Kromě sólistů, dětských sólistů, jejichž role jsou mimochodem psány bez rozdílu obtížnosti jako pro dospělé, posíleného operního sboru a několika členů baletu /choreografie Martin Šinták/ účinkují též děti z Dětského sboru DJKT a Baletní školy DJKT. Scéně dominují přírodní motivy – již při předehře můžeme vidět oponu s bylinami a jejich latinskými názvy jakoby z herbáře, zaujmou oblaka, lucerna, symbolická střecha domečku ze žebřin a další momenty, podtržené nápaditým světelným designem Zuzany Bottové /obrovské chudobky vyrůstající na místech, kde žili broučci, kteří nepřečkali zimu a jejich rozsvícený střed - trubkovitý květ/. Jednotlivé scény se střídají v průběhu děje doslova filmovou rychlostí, celkem dojde k 17ti výměnám. Kostýmy, vycházející z lidového oblékání konce 19. stol. navrhla Dana Haklová. Osobně mne velmi zaujal opakující se a tím stmelující motiv pruhů.

Hudebního nastudování a zároveň dirigentské aktovky při premiéře se ujal Jiří Štrunc. Jiráskovu hudbu, která je nesmírně zajímavá, plná svěžího tématického materiálu, nápaditých rytmů a naopak prosta opakujících se klišé použití intervalů malá sekunda nebo velká septima nastudoval s výborně hrajícím Orchestrem DJKT precizně. Jirásek využívá kombinace typicky operní tvorby, kdy hudba podporuje text v jeho významu s čistě symfonickou, nebo sborovou, jinde i filmovou či muzikálovou. Jiráskovi se vždy podařilo to, že veškeré koloratury sólistů nejsou samoúčelné /jsou ale plny intonačně nelehkých postupů/, ale vyznívají v souladu s textem libreta. Sólové party jsou napsány tak, že je orchestr hrající neméně náročné postupy navíc v bohaté instrumentaci /přítomen třeba i keyboard/ nikdy nepřekrývá. Autor se drží více mollových tónin, začíná i pokračuje čistě diatonicky v a moll, d moll… Opera končí působivě na jediném tónu „C“. Jirásek často využívá postupu, kdy jednotlivé hudební motivy začínají na horním tónu a sestupují pak různými intervaly níže, což je pro zpěváky náročné… Jedna ze sólistek, která alternuje dospělou Berušku Radka Sehnoutková se před uvedením díla na tiskové konferenci zmínila, že „zprvu měla pocit, že studuje intonační cvičení a procvičuje se v rytmu. Najít v puzzle celek trvalo určitou dobu“. Tento proces jí ale dle jejích slov bavil.

Všechny 4 dětské role byly obsazeny na základě konkurzu. Vybráno bylo kvůli alternacím 8 dětí. Vítězové jsou vesměs členové Dětského pěveckého sboru DJKT vedeného Annou-Marií Lahodovou, která se podílela i na nastudování dětských sólových rolí. Jako malý Brouček tak při premiéře zazářila Anna Flajšmanová, malá Beruška Jana Štruncová. Verunku zpívala Viktorie Vítová a Verunka Šimon Prokop. Všichni mladí umělci se role zhostili s nadšením a téměř profesionálním projevem vzhledem k již výše zmíněné intonační a rytmické náročnosti svého partu. Výborně jim sekundovali „dospělí“ sólisté, většinou členové souboru opery DJKT. Při premiéře zazářil svým projevem „dospělý Brouček“ Michal Bragagnolo, „dospělá Beruška“ Zuzana Kopřivová, Ivana Veberová jako maminka a Jiří Hájek jako tatínek. Suverénně působila Jana Foff Tetourová v roli Janinky spolu s Ivanou Klimentovou jako kmotřičkou. Svým barevným hlasem naplnil roli kmotřička a faráře Jan Hnyk, krátce byl na scéně slyšet i Vojtěch Jansa jako Verunek.

Důležitou roli při představení měly sbory. Jirásek se mimochodem ve své tvorbě sborům věnuje často, píše pro chlapecký sbor Bonifantes, nebo dívčí sbor Jitro. Velmi často přítomný Dětský pěvecký sbor zpíval v opeře Broučci někdy rozdělený na 2 poloviny na každé straně jeviště, někdy také pomocí techniky zesílený ukrytý za jevištěm. Posílený Sbor opery DJKT byl připraven výborně Jakubem Zichou a Miriam Němcovou. K celkové atmosféře úspěšné premiéry díla přispěla i vůně bylinek z okolí Jimramova, rodiště Jana Karafiáta, kterou připravila žena autora Vladislava Mlada Jirásková.

Že uvedení nové opery českého skladatele v Plzni bylo úspěšné, dokázal dlouhotrvající potlesk na jejím konci. Další reprízy do konce roku připravilo plzeňské Divadlo J. K. Tyla do své budovy Velkého divadla na 26. 10., 9. 11., 15. a 29. 12.

Petr Novák