Cynického mladíka Oněgina alternují tři mladí barytonisté: Jiří Rajniš, který se ve svých čtyřiadvaceti letech pyšní označením nejmladší český pěvec v zahraničním angažmá (v Landestheater Coburg), sólista Národního divadla Jiří Brückler a Kanaďan Sheldon Baxter. V roli křehké a citlivé Taťány se mohou diváci těšit na vynikající sólistku DJKT Ivanu Veberovou, do Plzně opět zavítá Eliška Gattringerová a pro roli se podařilo získat i Estonku Katrin Targo.

Jak se kanadskému pěvci líbí v Plzni a jak se sžívá se svou rolí? Když si se Sheldonem Baxterem povídáte, nestačíte se divit, jak dobře zná Českou republiku. Názvy měst švihá, jako když bičem mrská, a občas prohodí i nějaké české slovo. Aby také ne, během studia operního zpěvu na Univerzitě Britské Kolumbie nastudoval v originále roli Revírníka z Lišky Bystroušky nebo roli Lovce z Rusalky.

Jak se vám líbí v Plzni?
V únoru jsem vystoupil ve Velkém divadle s Operním studiem UBC a musím říct, že ta budova je opravdu úžasná. Moc rád se sem vracím. Českou republiku znám poměrně dobře, mnohokrát jsem byl na Evropské hudební akademii v Teplicích a s kamarády jsem pak cestoval po českých městech. Byl jsem v Praze, v Karlových Varech, v Lokti, na Lipně, ve Varnsdorfu, v Jablonci, v Benešově a všude se mi moc líbilo.

Na zkoušce jste žertoval s představitelkami Taťány; vypadá to, že panuje přátelská atmosféra…
Myslím, že systém zkoušení je v Plzni nastavený skvěle. Pro všechny je určitě náročné pracovat ve dvou jazycích, česky a anglicky. Ale všichni jsou tu moc milí, je tu opravdu přátelská atmosféra a o to lépe se pracuje.

Jaký je podle vás Evžen Oněgin. Je to syčák?
Oněgin je mladík z velkého města, má dost peněz, rád se baví, chodí na party a rád si hraje. A hraje si i s lidmi kolem sebe, škádlí je a manipuluje jimi, jen tak, pro zábavu. Chladně odmítá lásku Taťány a svádí Olgu, milou svého přítele Lenského. Ten ho vyzve na souboj, ve kterém ho Oněgin zabije. Když po letech žádá Taťánu, aby s ním byla, odmítá ho. Oněgin lituje toho, co udělal, ale po pravdě lituje spíš sám sebe. Je sám a nemá žádné skutečné přátele.

Myslíte, že by se v příběhu mohli najít mladí lidé?
Určitě, já dokonce nacházím v Oněginovi kus sebe. Každý občas děláme věci, které nás později mrzí, zvlášť když jsme mladí a nemáme tolik zkušeností. Myslím, že diváci v Oně-ginovi uvidí sebe sama. A pokud je bude štvát a budou ho nenávidět, tak to bude znamenat, že jsem svou práci odvedl dobře.

Téma je tedy velmi blízké mladé generaci. Jaká bude inscenace?
Inscenace bude pojatá tradičně, ale dáváme tam i moderní rozměr. Celkové pojetí je velmi jednoduché a minimalistické, divácky přístupné. A to je dobře, protože u některých moderních produkcí se může stát, že vůbec nepochopíte, o co jde! (smích) Hlavní hrdinové románu jsou velmi mladí a skvělé je, že všichni protagonisté jsou také mladí. A talentovaní zároveň. Doufám, že si diváci řeknou: „Jo, tohle je o nás!"

Michaela Svobodová