Jiří Winter Neprakta, žijící klasik českého kresleného humoru, karikatury a ilustrace, je jedním z takových výjimečných autorů. Výstava z jeho rozsáhlé tvorby, zejména kreseb s vtipnými texty Miloslava Švandrlíka, začala ve středu v Galerii Jiřího Trnky v Plzni. Připravila ji Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti ve spolupráci s umělcovou manželkou Danielou Pavlatovou. Škoda, že šestaosmdesátiletý malíř cestuje dnes z rodné Prahy už jen málokdy. Dvacet osm rámů se 114 pracemi si však naštěstí mohou prohlédnout nejen ctitelé Nepraktových postaviček až do 5. února.

„Autorovy kresby jsou charakteristické silnou linií, kolorovanou plochou, záměrnou naivitou a vypravěčstvím. Jeho kresebné vtipy, laskavé, úsměvné a lehce ironické, jsou často námětově orientovány na historii, pohádky, přírodu, mezilidské a zvlášť manželské vztahy,“ charakterizuje hlavní část Nepraktova díla předsedkyně plzeňské výtvarné unie Jana Potužáková. A dodává, že umělcových kreseb a ilustrací je více než třicet tisíc.

V čele galerie však nenajdeme ilustraci ani kreslený vtip se Švandrlíkovým textem. Je tu obrázek plzeňské výstavní síně Masné krámy, kde autor pod svým populárním pseudonymem Neprakta uspořádal dvě velké výstavy v letech 1982 a 1985. K Plzni se vztahují na výstavě i další kresby, především s motivy zdejšího zlatavého moku. A komu nebude stačit prohlídka výstavy, může si domů odnést Nepraktův kalendář na rok 2011. Ale jen do okamžiku, dokud si jej zájemci nerozeberou, což může být velice záhy.

Ostatně mezi ty, kdo měli rádi umělcovo dílo, patřil i spisovatel Bohumil Hrabal. Napsal: „Miluji Nepraktovy kresby, protože miluji pražskou periferii, kde jsem žil a žiji více než třicet let, jsem zasažen skupinami mladých dívek, matek, mladých mužů, kterak jsou oblečeni podle výstřední módy, rád se dívám, s jakou pýchou a vkusem se Nepraktovi lidé postrojují, jak dovedou kombinovat a sladit ty nejnemožnější doplňky svých přesných rouch.“ Hrabalovými slovy kráčí Neprakta po prkně humoru, kreslí nejen s velkou chutí, ale i s radostí všechno to, čeho byl očitým svědkem, aniž by byl škodolibý. A to je pravda.