VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Natália Deáková: Chceme i artové hry, ale dbáme na vyváženost

Plzeň - Natália Deáková vede činohru Divadla J. K. Tyla v Plzni od sezony 2013/2014. 

5.12.2017
SDÍLEJ:

Natálie DeákováFoto: Deník / Vaiz Zdeněk

Určitě jste si tehdy připravila plán, čeho chcete dosáhnout. Už si z něj odškrtáváte?
Chtěla jsem do souboru vnést nový vítr, takže určitě jsem si nějaké cíle stanovila. Ještě ale nebilancuji, protože pátá sezona končí až příští rok v červnu. Takže pro mě jsou to zatím jen čtyři hotové sezony a myslím si, že jakékoli změny či záměry se ve všech souborech opravdu projeví až po pěti letech.

A můžete prozradit, s jakými hlavními cíli jste do Plzně přicházela?
Základní body byly dva – obnovit soubor; přivést nové mladé lidi, kteří budou inspirovat ty stávající. Tehdy bylo v souboru málo mladých. Druhým cílem bylo občerstvit repertoár tak, aby se nehrála jen takzvaná klasika typická pro repertoár kamenných divadel, ale aby v Plzni bylo uváděno více dramatizací a autorských textů, případně textů psaných přímo na míru plzeňskému souboru.

Je soubor v tuto chvíli podle vás stabilizovaný?
To se nedá říci nikdy. Buď někdo otěhotní, nebo odejde. Soubor zrovna opustili mladý a talentovaný Pavel Neškudla a Marek Adamczyk, což mi je hodně líto, protože zrovna Marek v tomto divadle prošel velkým vývojem a dozrával do zajímavého hereckého typu. To je ale úděl takzvaných oblastních divadel. Naberou-li velké talenty po škole, tak v divadlech mimo Prahu vyzrají, pak si jich ale všimnou pražská divadla, televize, film…

Další mladí talentovaní herci však u nás zůstávají, třeba Marek Mikulášek, Ondřej Vacke, Ondřej Rychlý… Soubor potřebuje doplnit i o herce střední generace, přeci jen je pro ně nejvíce rolí. Nastoupil pohybově a komediálně nadaný Jarda Matějka, ale v této věkové kategorii stále ještě hledáme další možné přírůstky.

Jak se staví repertoár s ohledem nejen na soubor, ale i na diváka? Říkate si třeba: 'Tak v repertoáru už máme čtyři dramata, musíme to vyvážit komediemi'?
Určitě musíme na vyváženost dbát. Máme za sezonu pět premiér. V kamenných divadlech se používá rovnice, že za sezonu by měly být uvedeny tři náročnější věci a dvě méně. Nemůžeme si dovolit hrát pouze výlučné kusy pro výlučnou skupinu diváků.

Musíte dbát i na to, aby repertoár nebyl vyvážen pouze žán-rově, ale aby si všichni členové souboru zahráli výrazné role?
Samozřejmě. Od toho je u nás v divadle dramaturgyně a lektorka Máša Caltová. Ta hlídá, kdo měl kdy jakou roli, i to, aby nedocházelo k tomu, že některý výrazný herec stojí.

Můžete představit jaká bude současná sezona?
V několika předešlých sezonách jsme měli hodně nových textů – dramatizací i úprav – a většinou šlo o české premiéry. Minulou sezonu jsme se tedy zaměřili na velké tituly: Tři sestry, Sen noci svatojánské, Sluha dvou pánů. Mottem bylo klasika v novém hávu a vztahy v mnoha podobách. To zdůrazňuji proto, že se snažíme dát každé sezoně dramaturgický oblouk. Tím, že jsme nabídli dost takzvaných diváckých titulů, můžeme si dovolit být v této sezoně malinko výluční, respektive se vrátit k onomu mírnému riziku autorských textů.

Už v říjnu byla premiéra naší adaptace Počestné paní plzeňské (pozn. redakce.: úprava hry Počestné paní pardubické), hry cílené na širší publikum. Zároveň tato hra o měšťanech ukazuje, že spojovacím tématem tentokrát bude náš pohled na různé formy měšťanské společnosti.

V prosinci má premiéru Kazmír a Karolina Ödöna von Horvátha, jež patří k vrcholům dramatické tvorby 20. století.

Na únor plánujeme světovou premiéru dramatizace románu Linie krásy Alana Hollinghursta. Oceňovaný společenský román z roku 2004 se odehrává ve Velké Británi za vlády Margareth Thatcherové. Tu bude hrát Apolena Veldová, poslance parlamanetu Martin Stránský. Inscenaci budu režírovat a moc se na to těším.

Ján Šimko, autor hry Plzeň 1953, pro nás připravil 50 odstínů (České porno), uvedeme ji v březnu.

Na květen připravujeme hru Drahomíra a její synové. Má stále aktuální politickou linii o přehnaném vlastenectví, které přechází v xenofobii. To vše Tyl kdysi napsal a dodnes z toho mrazí.

A v červu bude premiéra komedie Tondy Procházky Zácpa.

Za vašeho šéfování začalo divadlo s linií regionálních témat. Někde šlo jen o malý náznak, jinde však hry reflektovaly důležité plzeňské události nebo osobnosti. Třeba už zmiňovaná Plzeň 1953 nebo Emil Škoda. Jak se tato témata osvědčila?
No, upřímně – čekala jsem, že to zarezonuje víc. Já si za oběma inscenacemi stojím. Neměly však takový divácký ohlas, jaký jsem čekala. A výrazně mě to mrzí u Plzně 1953, která měla nadšené diváky celého věkového spektra, ale návštěvnost byla jen lehce nadprůměrná.

Jak se vlastně hodnotí úspěšnost představení?
Obchodní oddělení nekompromisně sleduje počty diváků a procenta obsazení hledišť. To však neznamená, že rezignujeme na takzvaná artová představení. Především Malá scéna se má profilovat jako artová a ukazovat jiné způsoby, jak dělat divadlo; třeba skrze autorské texty nebo zajímavé výklady her.

V Plzni je hodně mladých, kteří nechtějí chodit na takzvanou divadelní klasiku. Mladí lidé potřebují i v divadle vidět to, co žijí, to, co mají kolem sebe. A to jim nabízíme právě v tomto komorním prostoru především skrze současné texty, nebo autorskou tvorbou – příkladem je třeba novinka Viral, reflektující virtuální svět internetu. Ukázalo se však, že inscenace na Malé scéně přitahují i starší generace. Třeba nedávno z Talentovaného pana Ripleyho odcházela nadšená skupina seniorů.

Kolik v Plzni zvládnete režií? Jak rozdělujete práci?
Tak dvě za rok. K ostatním nastudováním zvu režiséry, kteří si rozumí se souborem a rezonují s poetikou našeho divadla. Ideální pro mě je, když se vracejí. Martin Čičvák udělal kontroverzního Dona Juana, ale velmi dobře si sedl se souborem, vrátí se k nám.

Když je nějaká inscenace označena jako kontroverzní, řešíte to nějak ať již s tvůrci, se souborem, s vedením?
Určitě. I pro mě je to vždycky nová situace. Mě třeba zaráží, co vše může být pro klasického diváka kontroverzní. Třeba Tři sestry jsou udělané velmi klasicky. Posun je jen ve věku tří hrdinek, jsou starší, než jak je napsal Čechov, ale mnoha divákům i tohle vadí. A často také vadí, že jde o dlouhé představení. Dříve však divadelní představení trvala tři čtyři hodiny. Někdy o pauze odchází až čvrtina diváků, a to ne proto, že by se jim to nelíbilo, ale že jim jede spoj.

Diváci mají možnost nám psát názory mailem i na facebook. A vidíme také, jak se ošívají či neošívají v hledišti. Ano tradiční abonenti mají jiný vkus. A připravit jim programovou nabídku je nejednoduchý úkol. Mladší generace diváků už podle mě dává přednost vybírat si z nabídky a kupovat vstupenky na jednotlivá představení, která je zaujala.

Autor: Hana Josefová

5.12.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Prodej kaprů a stromků u rybníku Košinář
13

Zásoby u Košináře docházejí, rybáři udělali kapří rekord

Videosouhrn Deníku – 16.–17. prosince 2017

Formanova zdravice po 50 letech a heroinoví Makedonci: nejlepší videa víkendu

Malým pacientům v Plzni pomůže 130 tisíc z Volduch

Volduchy – Charitativně laděný koncert ve Volduchách má za sebou desátý ročník.

Posyp na Šumavě opět proráží kola aut a rozbíjí skla

Šumava – Na Šumavě napadl sníh a řidiče opět trápí posyp na silnicích. Stejně jako minulou zimu je pro ně nejhorší úsek od Hartmanic ve směru na Železnou Rudu.

Meteorologové varují: Řidiči a chodci, pozor na náledí!

Západní Čechy - Meteorologové varují před tvorbou náledí během noci na pondělí.

Krvavá řežba skončila po osmi kolech vítězstvím Šoura

Plzeň - Pětatřicetiletý plzeňský boxer je novým majitelem pásu pro českého mistra v těžké váze profesionálů.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT