Luděk Pešek Pachl, který až do konce února vystavuje v Americkém centru v Plzni, by mohl být sám exponátem. Dva měsíce stát na vlastní výstavě však přece jen ochotný není, i když vyšel z punku a říká: „Chci se svým uměním trochu provokovat.“

Osmatřicetiletý rodák z Mostecka odešel z Čech v roce 1990, poznal Itálii, Španělsko, Francii, Nizozemí, Lucembursko. Tři roky žil v Neapoli, celé desetiletí v Berlíně, teď se ocitl v Praze.

Vyznává absolutní svobodu a maluje, kdy chce a co chce. Uměleckou přezdívku Pešek získal díky podobě s naším slavným hercem. Ladův obraz s motivem hospody a boje si nechal vytetovat, protože právě tento autor je jeho nejoblíbenějším českým malířem. Obraz mu na záda tetoval Mathes Krivy z rodiny českých emigrantů ve Švédsku. Ale Ladu díky Pachlovi znají i v Itálii. „Prvního čerta od Lady jsem si chtěl nechat udělat v Litvínově, ale ve studiu mě odmítli, protože bych jim prý dělal špatné jméno, až se svléknu na plovárně. V Neapoli mi ho udělali za necelou hodinu,“ uvedl výtvarník.

Jeho díla přivedl do Plzně dramaturg výstav zdejšího Amerického centra, malíř Milan Kasl z Dolní Lukavice. „Můj kamarád Vašek Vlach ze Starého Plzence mi jednou prozradil, že zná týpka, se kterým pracoval v Itálii na brigádě a který má vytetovanou rvačku od Josefa Lady na zádech. Když jsem dostal možnost dělat kurátorskou práci pro Americké centrum v Plzni, byl první, kterého jsem si našel na netu. A hned jsem mu napsal,“ říká Kasl, jak se seznámil s Peškem Pachlem. „Vždy jsem se rád pohyboval v plzeňském punkovém podhoubí a tohle je opravdová punková pecka,“ podtrhuje s úsměvem. A co říká Kasl tomu, že má někdo na zádech Ladu? „Jo. A na rukou má Cipíska a Rumcajse a na prsou Hurvínka. Jsem z toho, po těch všech kostlivcích a příšerách, nadšen!“