Bolevecká rodačka Vlasta Bokůvková (tehdy Špetová) se v hudbě vzdělávala od dětství. Ve hře na housle byla premiantkou už v Hudební škole B. Smetany v Plzni, vykonání státních zkoušek na pražské konzervatoři ji oprávnilo tento obor i vyučovat. V letech 1950 až 1961 učila hře na housle v hudebních školách v Kralovicích, Třemošné a Plzni, od roku 1961 i na Vyšší pedagogické škole v Plzni, již sama předtím vystudovala. Toto studium směrovalo Vlastu Bokůvkovou ke školské hudební výchově, absolvování Filozofické fakulty UK v Praze navíc vedlo i ke studiu sólového zpěvu a k hudební vědě, zejména k dějinám a teorii hudby. Právě tyto disciplíny vyučovala pak Vlasta Bokůvková řadu let na plzeňské konzervatoři. Na zdejší Pedagogické fakultě se počet výukových předmětů ještě rozšířil, zejména v souvislosti svedením kurzů v Univerzitě 3. věku. Vlasta Bokůvková byla vynikající, studenty obdivovanou a plně respektovanou učitelkou. Členkou katedry hudby Pedagogické fakulty ZČU v Plzni byla do roku 2010.

K hudební vědě přivedlo Vlastu Bokůvkovou zejména její studium na Katedře dějin hudby UK v Praze. Přednášela na celostátních vědeckých konferencích, pracovala ve výboru České společnosti pro hudební vědu, publikovala více než sto cenných větších studií s tematikou z regionální hudební historie i současnosti Plzeňska, případně z hudební pedagogiky. Obhájením velkých a dosud ještě nepublikovaných monografií získala své akademické tituly. Tyto i další výzkumné práce byly oceněny Českým hudebním fondem v Praze. Vydání knihy o dirigentua skladateli Antonínu Devátém finančněpodpořilaNadace700let města Plzně, další monografie o plzeňských skladatelích vydala ZČU v Plzni.

Hudební veřejnost našeho regionu však oceňuje Vlastu Bokůvkovou zejména pro její pět desítek let trvající zásadní a nenahraditelný podíl na realizaci koncertů umělecké hudby. Svými mluvenými či tištěnými průvodními slovy ke koncertům, recenzemi operních i baletních představení Divadla J. K. Tyla v Plzni, reflektováním zdejšího hudebního dění ve více než patnácti stech novinových článků a v nejméně osmdesáti rozhlasových relacích otevřela svět krásné a povznášející hudby mnohým z nás.

Je přirozené, že v současnosti už nebudeme usměvavou Vlastu Bokůvkovou potkávat a uctivě zdravit takřka na každém koncertu. Nicméně před několika dny nám prostřednictvím PC sdělila: „Stále mne dlouhodoběji zaměstnává příprava příspěvku pro Archiv města Plzně – Dějiny Plzně III. díl, Hudba 1918-1989.Pořád pokračuji v recenzích opery a koncertů pro Plzeňský deník a Kulturu, i když méně často…"

Milá paní docentko, Vám i Vašemu manželovi ing. Miloslavu Bokůvkovi, který stále pečlivě doplňuje přehled Vaší publikač- ní činnosti, přejeme dobré zdraví, spokojenost v soukromém životě – a ať má pan Bokůvka ještě hodně co doplňovat! Děkujeme za vše.

Štěpánka Lišková (autorka pracuje na Katedře hudební kultury Fakulty pedagogické ZČU)