Mozart se zabýval tvorbou opery od útlého dětství a další jeho opery, které měly premiéru jen pár let po Idomeneovi a k nimž patří třeba Únos ze serailu, nebo Figarova svatba není třeba představovat.

Opera zpracovává antický námět o krétském králi Idomeneovi, který při návratu z Trójské války ztroskotal v bouři a pro svou záchranu slíbí bohu Neptunovi, že obětuje prvního člověka, kterého na souši potká. Netuší však, že jím bude jeho vlastní syn Idamantes. Idomeneova přísaha pak má důsledky pro všechny postavy.

Plzeňské nastudování bylo svěřeno zkušenému týmu německých inscenátorů. Opera zaznívá v italském originále s českými a německými titulky. Režisérka Arila Siegert, která pracuje v České republice poprvé, inscenovala toto dílo již v r. 2016 v Zemském divadle v Salcburku. Jejími spolupracovníky jsou tvůrce scény, přední německý architekt a scénograf Hans Dieter Schaal a výtvarnice, tvůrkyně kostýmů Marie-Luise Strandt.

Výsledek jejich práce plzeňské publikum při premiéře nadchl. Scéna je praktická, moderně pojatá, plná hranatých tvarů, hojně využívá světelné efekty a projekci. Přitom není výstřední a plynně zapadá do linie plzeňských inscenací, usilujících o sdělnost a poetičnost.

Každý kostým údajně prošel přímo pod rukami tvůrkyně a byl ručně patinovaný… Hudební nastudování a dirigentská taktovka byla při premiéře svěřena šéfdirigentu opery Norbertu Baxovi, který má samozřejmě nastudované všechny vrcholné Mozartovy opery. Orchestr vedl při jeho mimořádně náročném úkolu pevně (Mozart psal operu pro Mnichov, kde některé hráče orchestru znal osobně a proto psal jednotlivé party doslova „na tělo“). Každý hráč je zde spíše sólistou. Mozartův otec, také hudební skladatel, synovi vytýkal, že to pro orchestr napsal příliš těžké… Orchestr podal spolu s výborně připraveným sborem sbormistrem Zdeňkem Vimrem přesvědčivý výkon. Sbor v představení velmi často znázorňuje pohyb. Zajímavým a výborně vyznějícím scénickým nápadem bylo umístění pozounů při scéně věštby přímo na jeviště. Přímo na scéně se také objevuje unikátní kopie dobového hammerklavieru, na který hraje part continua při četných prokomponovaných recitativech spolu s violoncellem přední česká cemballistka Monika Knoblochová.

Ohledně sólistů dle slov šéfa opery není v obsazení jediný slabší dílek. Při premiéře excelovala svým přirozeným hlasem zejména Barbora Polášková de Nunes-Cambraia v roli Idamanteho, syna Idomenea, kterého ztvárnil plzeňskému publiku již ne neznámý Philippe Castagner. Možná pro vysvětlení - ještě v r. 1781, kdy byla opera v Mnichově poprvé uvedena, byl obsazen do role Idamanteho italský kastrát, proto jej nyní zpívá žena… Dalšími vynikajícími sólisty byli při premiéře Markéta Böhmová jako trojská princezna Ilia, Petra Alvarez Šimková jako Elektra, Amir Khan jako králův důvěrník Arbace a Jan Hnyk jako hlas věštby. Ani v alternacích těchto sólistů ovšem nebudou diváci ošizeni, těšit se můžeme zejména na Jaroslava Březinu, Tomáše Kořínka, Jevhena Šokalo, Zuzanu Kopřivovou, Doubravku Součkovou a další i zahraniční pěvce. Jak uvedl dramaturg opery Zbyněk Brabec v lektorském úvodu, v Plzni se podařilo nastudovat Mozartovu operu, která je první z jeho vrcholných děl a zde ještě nezazněla. Cituji-li slova šéfa opery Tomáše Pilaře, nastudování bylo sice náročné, ale je přenádherné.

Další reprízy inscenace uvede DJKT ve Velkém divadle 5., 11. a 26. dubna, nebo 8., 22. a 25. května. Těšit se můžeme také na to, že již 13. 4. bude uvedena další premiéra souboru opery DJKT a to opera Iris Pietra Mascagniho.

Petr Novák