VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Milan Cais z Tata Bojs: Dlouho jsme hráli pokus o punk

Plzeň – Tata Bojs, jedna ze stěžejních formací tuzemské hudební scény, letos slaví čtvrtstoletí existence. Bilancují dvoudiskem Hity a City, který představí singly kapely a písně, které členům Tata Bojs přirostly k srdci.

16.6.2013
SDÍLEJ:

Milan Cais z kapely Tata BojsFoto: DENÍK/Milan Říský

S aktuálním koncertním programem přijíždějí do Plzně, dnes vystoupí na Summer City Festu a jejich show celodenní program vyvrcholí. O aktuálním programu turné a jeho podobě jsme mluvili s bubeníkem a zpěvákem kapely Milanem Caisem, který je zároveň výtvarníkem.

Letos slaví kapela Tata Bojs čtvrtstoletí, jak vzpomínáte na vaše začátky?
S Mardošou se známe od školky, pak jsme spolu chodili do školy a někdy kolem čtvrté nebo páté třídy jsme začali snít o založení kapely. Mardoša byl z hudební rodiny, myšleno tak, že jeho rodiče ji měli rádi pasivně, a když v roce 1982 vyšla deska Combat Rock od The Clash, chtěli jsme být pankáči jako oni. Jako děti jsme o kapele snili, v osmé třídě se nám to vyplnilo. Mardoša dostal basovou kytaru, já si místo kýblů pořídil bicí a na konci školního roku v roce 1988 jsme udělali první koncert ve školní tělocvičně.

Tata Bojs ukončili podzimní část festivalu animovaných filmů Animánie speciálním akustickým vystoupením.Proč jste u punku nezůstali?
Dlouho jsme hráli takový pokus o punk. Ale rozhodně bych to nenazýval hudbou, nikdy jsme neměli žádné hudební vzdělání a během koncertů a hraní jsme se vlastně na nástroje průběžně učili. Hezkým a vypovídajícím záznamem tohoto období je nahrávka Šagali šagáli z roku 1991. I z tohoto období jsme zařadili nějaké písně na kompilaci Hity a City, která teď vychází jako naše první výběrová kompilace, a i do koncertního programu. Kdo nezná počátky Tata Bojs, tak si může udělat jasný názor na toto prehistorické období.

Budete hrát i na nástroje z té doby?
Ty původní kýble už bohužel nemám, ty jsou zřejmě někde na skládce, ale Mardoša svou první basu stále má, dostal ji v roce 1987 k Vánocům. Je posprejovaná, protože ji předtím měl nějaký pankáč. Já si ale na koncerty aktuálního turné seskládal sestavičku z kýblů podle dochovaných fotek. Chceme lidem ukázat, jaký zvuk jsme v roce 1988 měli. Na druhou stranu, nechceme zas moc sentimentálně vzpomínat, takže ten pohled do historie představíme v podobě takového mash-upu na samotném začátku. Dál už bude koncert pokračovat se současným zvukem i scénou.

Bubnujete a zároveň zpíváte. To musí být fyzicky velmi náročné…
Trošku blbě samozřejmě. Je to regulérní sportovní disciplína, lije ze mě pot a čím jsem starší, tím mám větší problém koncert udýchat. Ale naše písně si žádají energii, kterou tam musíme vložit. A abychom to trochu vyrovnali, máme v současném koncertním programu i písně, kdy na bicí nehraji, ale jen zpívám vepředu a druhý bubeník mě nahrazuje. Za ty roky jsem si vytvořil dýchací systém, takže vím, že nemůžeme hrát hned za sebou čtyři rychlé skladby. Koncert je tak rozvrstvený a má gradaci.

Měl jste někdy pocit, že koncert nedohrajete?
I takové okamžiky občas byly. K tomu si připočtěte extrémní stavy počasí v létě, když je skoro čtyřicet stupňů a pak je všechno horší. To je ten stav, kdy vám do hlavy stoupá tlak. Moment těsně před omdlením.

Omdlel jste někdy na pódiu?
Jednou jo. Na slovenském festivalu Pohoda jsem vylezl na bicí a najedou se mi zatemnělo před očima, a z bicích jsem spadl na zem. Naštěstí se mi nic nestalo a koncert jsem po chvíli dohrál.

Promítá se to, že jste výtvarník, do podoby show?
Již od našich počátků jsme se snažili vizuální podobou našich koncertů maskovat to, že neumíme hrát. Vždy jsme měli koncerty, které byly tak trochu koncepčně laděné, dělali jsme to už od počátku devadesátých let. Tenkrát jsme to hodně vymýšleli společně. Já jsem potom nastoupil na akademii výtvarných umění, kde jsem studoval sochařství, a postupem času se to vykrystalizovalo tak, že podobu našich koncertů mám na starost já.Tata Bojs ukončili podzimní část festivalu animovaných filmů Animánie speciálním akustickým vystoupením.

Jak se postupně vizuální stránka vyvíjela?
Pomalu a průběžně. Začali jsme také používat sampler, elektronické zvuky a scéna se měnila, už to nebyly jen teenagerovské koncerty se scénou z papundeklu, ale byly propracovanější. V posledních letech pracujeme s LED systémy, které poměrně dost září a lépe si rozumí se silnými světly.

V čem je tato podoba odlišná od těch dřívějších?
Systém, který s sebou do Plzně přivezeme, je unikátní v tom, že to jsou dva různé LED systémy v odlišných rozlišeních. Za kapelou je LED systém s vysokým rozlišením, a tedy i ostrým obrazem, před kapelou je takzvaný trubicový systém, kde je rozlišení menší. Tuhle skutečnost bereme jako pozitivum a využíváme jejich kombinace a průhledů skrz.

V čem vidíte pozitiva menšího rozlišení?
Když pošlete stejný vizuál do rozlišných typů LED stěny, tak je výsledkem jiný obraz a v určitých momentech sjede přední panel, který je na motorech řízených počítačem, před kapelu a ta bude vidět i za stěnou. Máme tomu uzpůsobené i oblečení. Divák tak dostane zvláštní průhled na scénu, vzniká hluboký průhled, který je na tom nejpůsobivější. Bohužel, v Plzni je menší pódium a konstrukce nemá takovou nosnost, proto jsme museli velikost panelů trochu redukovat, nicméně obsah projekce bude stejný.

Autor: Milan Říský

16.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Policie kontroluje kotoučky z tachografu. Ilustrační foto.

Šoféři nedodržují přestávky

Naši prvňáci ze 7. ZŠ Plzeň

Plzeňsko - Ve středu 18. října najdete v Plzeňském deníku prvňáky ze 7. ZŠ Plzeň. Nezapomeňte si koupit noviny.

Cena povinného ručení plíživě stoupá. Pojišťovny na něm tratí

Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.

Nejslavnějšího rodáka Dobříče už připomíná pamětní deska

Dobříč – Malíř a ilustrátor Václav Karel se narodil v roce 1902.

V centru Plzně nefungovaly semafory, dopravu řídila policie

Plzeň - Policie se o nefunkční světelné signalizaci dozvěděla až z kamerového záznamu. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení