Nahlédnout do své tvůrčí kuchyně nechá sochař a grafik ve čtvrtek v Západočeské galerii v Plzni při besedě s videoprojekcí v rámci pořadu Paleta.

Jak se člověk stane sochařem? Je v tom splnění dětského přání, nebo sehrála svou roli náhoda?
Asi teď zklamu všechny milovníky dramatických zápletek a životních zvratů, ale moje profesní cesta byla naprosto přímočará. Nikdy jsem nechtěl dělat nic jiného. Kreslil jsem od chvíle, kdy jsem dokázal udržet v ruce tužku, chodil jsem do ZUŠ, záhy jsem si přibral i modelování. Když jsem se hlásil na střední školu, podal jsem jedinou přihlášku – kamenosochařství na SUPŠ Zámeček. To byla výborná škola, dala mi hodně, co se týče řemeslného základu. Pak jsem pokračoval na AVU v Praze v sochařském ateliéru profesora Zeithammla. Než jsem po šesti letech ve stejném ateliéru oddiplomoval, prošel jsem ještě stáží na grafice u profesora Lindovského a asi nejsilnější zkušeností z celého studia pro mě byl půlroční studijní pobyt na Taipei National University of the Arts na Taiwanu. To byl pro mě skutečně splněný sen, asijská kultura a umění mě fascinovaly od dětství a tady se najednou otevřela možnost být přímo „u zdroje". To množství intenzivních vjemů, které jsem tam denně absorboval, bylo ohromné.

Kromě sochařství se věnujete i kresbě a grafice. Která oblast je pro vás nejzásadnější?
Sochařství a kresbu považuji za spojené nádoby, neustálý pohyb mezi plošným a prostorovým záznamem je pro mě osvěžující. Navíc zkušenost z jednoho média vždy přináší progres v druhém, je to takový systém neustálého sebeobohacování. Jsou období, kdy jedna z technik u mne převládá, ale vždycky se věnuji oběma, jen v různém poměru. Když jsem studoval v sochařském ateliéru, paradoxně jsem hodně kreslil, dokonce tři ze čtyř částí mé diplomové práce byly tehdy velkoformátové kresby. V současné době jsem druhým rokem doktorandem v ateliéru kresby, opět na pražské AVU, kam jsem se po dvouleté pauze po diplomu vrátil. No a tak jsem začal intenzivněji modelovat…

Animal Bódhisattva X, kresba fixem, detail, 2013Vaše tvorba dokáže silně zapůsobit. Je zřejmé, že nevnímáte svět jako místo, v němž panuje radost, harmonie a ladná krása…
Svým způsobem je tomu právě naopak. Nevnímám své kresby a sochy vůbec negativně. Je ale třeba si uvědomit, že mé náměty se nijak nevztahují k lidskému světu, jeho emocím, problémům nebo tužbám. Svět lidských hodnot mne jako autora nechává chladným, mé inspirace jsou jiného rázu. U starších děl jsem se hodně věnoval motivům z přírody, postupem času ale ovládl většinu mých prací obraz červa, který je pro mne velmi významný z hlediska symboliky. V roce 2011 pak pro mne nastal zlom, když jsem zahájil práci na kresebném cyklu Animal Bódhisattva. Tehdy poprvé jsem se začal zabývat tematikou „božství". Postupně jsem si vytvořil určitý ikonografický kánon pro panteon „božstev" své osobní mytologie. Tato božstva v sobě snoubí obraz červa coby zástupce těch nejnižších z živočichů a zároveň symbolu s možností mnoha ambivalentních interpretací, s ikonografií transcendentálních bódhisattvů, nejvyšších bytostí v duchu tibetského buddhismu. Výsledné entity jsou pro mne univerzálním symbolem smrti i znovuzrození, jednoty nejnižšího s nejvyšším, neustálého koloběhu konstrukce a destrukce v nedělitelném celku. Cyklus Bůh odporných věcí, na němž stále pracuji, rozvíjí toto téma dále. Občas se setkávám s tím, že někdo označuje mé práce jako „zlé" nebo dokonce „satanistické". S tím nemohu souhlasit. Pojmy dobra a zla, stejně jako Satan coby protipól křesťanského Boha, jsou termíny vázané na společenské vnímání etických principů a jejich nutnosti duality. Chtěl bych, aby mé obrazy fungovaly mimo tyto kulturní mantinely.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?
Asi to, že jsem jako autor nikdy nebyl nucen zpronevěřit se sám sobě.

Kde můžeme vaše práce vidět?
V nejbližší době bude jeden z mých grafických listů k vidění na výstavě Linoryt 1 v Galerii Klatovy-Klenová, dokumentující 14 ročníků tamního mezinárodního sympózia linorytu. Vernisáž se koná v sobotu 26. března od 16 hodin na Klenové, čímž si dovoluji čtenáře srdečně pozvat.

Svoji tvorbu rovněž představíte ve čtvrtek 24. března od 17 hodin ve výstavní síni 13 Západočeské galerie v Plzni jako host pořadu Paleta. Na co se mohou návštěvníci těšit?
Rád bych prostřednictvím projekce představil kromě výběru ze starších prací i některé z novějších, které byly doposud málo prezentované, a v případě některých se bude jednat dokonce o úplnou premiéru. Chtěl bych pořad pojmout jako možnost letmo nahlédnout za oponu připravovaných projektů. Zda se mohou a budou návštěvníci těšit, nechám na nich. Já se ovšem na setkání s nimi těším…