Lucie veze deset kamionů a své hity

Ohlásili jste koncert v lochotínském amfiteátru. Na co se vaši fanoušci mohou těšit? Zazní průřez vaší více než třicetiletou tvorbou a dočkají se posluchači i starých pecek v novém kabátě? Nebo bude tahle show zaměřena především na prezentaci písniček z loňského alba EvoLucie?

Michal Dvořák: Na Lochotíně budeme hrát kromě novinek jako například Nejlepší, kterou znám, všechny zásadní hity kapely i průřez celou kariérou. Myslíme, že nikdo nebude výběrem playlistu zklamaný.

Lochotínský amfiteátr má kapacitu sedmnáct tisíc lidí a velké jeviště. Je asi technicky náročné zařídit, aby kapela všude dobře zněla. Kolik kamiónu aparatury přivezete?

David Koller: To je spíš otázka na firmu, která zajišťuje ozvučení i přípravy. Ale většinou taková stavba trvá den až dva. Na místo přivezeme techniku a materiál v deseti plně naložených kamionech. Vybavení bude jedno z nejlepších. Počítáme s objemem světel a LED stěn, který je na české poměry zcela jistě nadstandardní. Velikost pódia bude maximální, která se do prostoru vejde. Mohu potvrdit, že využijeme každý možný centimetr Lochotína. Zvuk bude skvělý.

PBCH: Navíc venku nejsou žádné zpětné odrazy ve zvuku, když tak jen minimální. Vyhovuje nám hrát v takovémto areálu pod širým nebem.

Lucie vydala v roce 2002 album Dobrá Kočzka, EvoLucie vyšla tedy po šestnácti letech, jak se vám společně po takové době tvořilo? Byla podle vás ta delší přestávka ku prospěchu věci, protože nějaké nesváry byly zapomenuty či vyříkány, nebo naopak trvalo déle, než jste po tak dlouhé pauze našli při tvorbě písniček společnou řeč?

David Koller: Pracovat na nové desce jsme začali v lednu roku 2017, ale první rok jsme toho moc nenazkoušeli, protože jsme si hlavně povídali – tak, jako snad ještě nikdy. Byla to taková naše terapie, během níž jsme se vykecali úplně ze všeho, co máme rádi a co jako kapela potřebujeme. Takže i když jsme se hudbě věnovali poměrně málo, tak mně to přišlo jako velmi dobrý začátek – rozhodně lepší, než kdybychom si hned řekli: 'Tak jo, žádný kecy a jdem hrát!' Dostali jsme se takhle navzájem sami sobě pod kůži a našli jsme si pro sebe určitou empatii – a pak už se tvořilo podstatně lépe.

Robert Kodym: Jednoznačně podepisuju všechno, co David říká. A jen bych dodal, že i když příprava téhle desky zabrala dva roky, tak já snad ještě nikdy v životě s touhle kapelou nezažil tak strašně vtipné okamžiky, kdy jsme se opravdu intenzivně smáli.A bylo jich tolik, že nevadí, že příprava alba trvala dva roky

PBCH: Dneska nás kapela jednoznačně nabíjí. Člověk v životě řeší spoustu starostí a pak přijede do studia, všechno z něj spadne a on přijde na zcela jiné myšlenky – já si vlastně chodil do práce svým způsobem odpočinout, takže i pro mě bylo nahrávání téhle desky jednou velkou terapií.

Prý je lochotínský amfiteátr vaším oblíbeným koncertním místem. Proč?

Robert Kodym: Lochotínský amfiteátr je tak trochu nestor mezi amfiteátry. Je to první velkej prostor, kterej se kapele podařilo vyprodat už před dvaceti lety. Pak jsme v něm hráli ještě několikrát. Plzeňský publikum je super.

PBCH: Jo, v Lochotíně se vždycky sejde naprosto skvělé publikum. Hrozně rádi se tam vracíme.

Robert Kodym: Vzpomínek máme za ty roky asi miliony.V tomhle amfiteátru jsme toho zažili už opravdu hodně. A naše publikum s námi. Já například rád vzpomínám na vystoupení z turné LUCIE & FOK z roku 2004. Na pódiu amfiteátru nás bylo dohromady více než sto muzikantů.

Koho jste do Plzně pozvali jako svou předkapelu a proč?

PBCH: Zahraje Plexis a mikulovská cimbálovka.

Robert Kodym: … například Plexis jsou určitě punková legenda a právě oni s námi jeli naši první velkou šnůru LUCIE TOUR ’90.

PBCH: Takže to má zajímavej příběh, že teď po tolika letech opět hrajeme na stejném pódiu. Mně osobně se Plexis moc líbí a mám rád i opravdovost jejich frontmana Sida Hoška. Já mu to prostě věřím. David Koller: No, cimbálovka z Mikulova nám přišla jako dobrý úvod. Cimbalband je jedna z mála nekomerčních cimbálových kapel z Mikulovska. Jsou to bývalí a současní studenti vysokých hudebních škol s velkou tradicí. Skvěle hrají jak lidové skladby, tak i současný repertoár a umějí zvednout ze židle.

Ohlásili jste, že plzeňský koncert je na nějakou dobu vaším posledním open air koncertem. Proč?

Michal Dvořák: Po osmi vyprodaných hokejových arénách jsme se rozhodli vyrazit na podzimní turné po menších halách v Česku. Je skvělé hrát v největších halách nebo třeba na Lochotíně, ale i menší prostory mají něco do sebe a koncerty dostanou další rozměr. Navíc na mnoha místech jsme společně nebyli 15 a více let.

Pattonovo muzeum opět láká k návštěvám