Příběhy ztvární a úryvky z knih přečtou Věra Hollá, Pavel Oubram a Tomáš Drápela.

Autorem Lichožroutů je básník a textař Pavel Šrut a filmová grafička Dana Miklíková (viz ukázka její ilustrace z knihy Lichožrouti). Lichožrout je pak nejobratnější lupič všech dob, který nikdy nebyl dopaden. Krade hlavně ponožky, tedy vždy jen jednu z páru, a z nich tak dělá takzvané licháče. Kniha se zaměří na jednu obyčejnou lidožroutskou rodinku starého mládence pana Vavřince a malého nešiky lichožrouta Hihlíka, která vtipně a napínavě představí tajemný svět tohoto druhu. Dílo získalo v roce 2009 ocenění Magnesia Litera. Představení je vhodné pro děti od šesti let.

Odpad je určen dospělým, ale spíše mladším ročníkům, popřípadě i mládeži od 14 let s dobrodružným cítěním. Napsal ji oceňovaný autor knih pro mladé lidi a pedagog na cestách Andy Mulligan. Jeho příběhy jsou často ovlivněné pobytem v indické Kalkatě a brazilském Riu. Odpad je ukázkovým případem. Je strhujícím hořkým dramatem se zábavnými pasážemi o trojici kluků žijících v brazilském chudinském slumu. Živí se sběrem použitelných odpadků na obří městské skládce.

Zápletkou je nález tašky s penězi, obrazem a klíči. Představivost vyvolá v mladících napětí i touhu zjistit původ zvláštních ´odpadků´. Najdou člověka, který je s věcí spjatý. Toto zjištění jim ale přináší nejen zajímavé poznání ale také nebezpečí, kdy nejde o nic míň než o vlastní život.

„Odpad se do mě zakousl, když jsem byl učitelem na Filipínách před čtyřmi lety. Byl jsem poslán na skládku v Manile s třídou jedenáctiletých dětí z dobře situovaných rodin. Heslem výletu bylo: Podívejte se, jak žijí chudí," vzpomíná na inspiraci Malligan.

„Vystoupili jsme z autobusu a já zalapal po dechu nad tím nepořádkem. Ucítili jsme hrozný zápach a zírali na sběrače odpadků, jako by byli za mřížemi a my v hledišti cirkusu. Zní to ostudně jít se dopoledne podívat na bytosti obývající skládku třetího světa a odpoledne si doma pustit televizi a sníst tříchodové menu. Přesně to jsme udělali," doplňuje autor s tím, že ho toto téma „kouslo do zadku" tak silně, že se ho nemohl zbavit, dokud ho nezpracoval do příběhu.

„Psal jej deset dní deset hodin denně. Kromě posledních kapitol. Dlouho jsem nevěděl, jestli mají hrdinové v závěru uspět. Rozhodl jiný zážitek z Filipín. Šel jsem do jedné obyčejné hospůdky na pivo, když přišel od moře tajfun. Po něm bylo skládkou celé město. Převrátil popelnice, polámal stromy. Pak už jsem rychle napsal závěr,"doplnil Malligan. Kniha se stala i předlohou pro filmové zpracování.