První z nich, básník Ivan Martin Jirous přezdívaný Magor, se představil v úvodní skladbě s názvem Jednorožec v poli lilií. Jeho trochu monotónní recitaci podbarvoval značně ryčně Agon Orchestra pod taktovkou bývalého šéfa opery Divadla J. K. Tyla v Plzni Petra Kofroně. Ten před časem Magora oslovil, zda by nemohli s orchestrem převést jeho poezii do hudby.

„Magor je pro mě největší český básník. Jeho textů si tak vážím, že jsem je nemohl celé zhudebnit. Vlastně jsem je rozbil na slova a doplnil je agresivní hudbou,“ svěřil se před koncertem Kofroň. A je to od prvního tónu znát.

Kdo z diváků nevěděl, o co jde, musel být notně zaskočen. Zběsilou jízdu prokládanou Magorovým přednesem náhle přetíná hlas zpěvačky Jany Vébrové. „Je to pro mě nezvyk vystupovat s takovými muzikanty. Je to obrovská zodpovědnost. Orchestr se drží přesně notového zápisu, není tu pro mě moc místa na improvizaci a emoce, na což jsem zvyklá. Snad to nějak půjde,“ strachovala se těsně před koncertem Vébrová. Její obavy byly zjevně zbytečné. I přes její slova z ní emoce jen srší. Zcela hravě na sebe strhává pozornost. Její zpěv pak provází celý zbytek první poloviny koncertu. Poslední skladbu pak orchestr natolik vygraduje, že do té doby značně komorní atmosféru v sále protne několik nadšených výkřiků a spontánní potlesk.

„Je to trochu zvláštní hudba. Nikdy před tím jsem nic podobného neslyšel. Přišel jsem hlavně ze zvědavosti. Ale zatím se mi to celkem líbilo. Jen mi trochu vadí, že koncert začal o půl hodiny déle,“ sděluje své dojmy z úvodní části programu Plzeňan Jan Koloc.

Magor Jirous, o němž se do poslední chvíle nevědělo, zda do Plzně přijede, je z vystoupení nadšený. „Při lednové premiéře v Kolíně nad Rýnem jsem měl trému. Dneska už je to dobré,“ říká. Nejsilnějším momentem pro něho prý bylo, jak Vébrová zazpívala první píseň. „To mě vážně dojalo. Bylo to tak silné, že jsem si až říkal, jak někdo může napsat něco takového,“ dodává s úsměvem autor, který spolupracoval s kapelou The Plastic People of the Universe.

V druhé polovině pak přichází na řadu druhá legenda – Pavel Zajíček ze skupiny Dg. 307. Hudba inspirovaná jeho texty je dle jejich vyznění o poznání syrovější, než tomu bylo u Jirousových děl. Na některé posluchače je to už asi příliš a odcházejí. Ti ostatní se ovšem dobře baví. Orchestr přednese čtyři skladby. Pak vyklízí pódium. Zajíček na něm však zůstává. Připojují se k němu totiž další členové kapely Dg. 307. Kapela se postará o zbývající část koncertu. Poslední skladbu pak s nimi odehrají opět hudebníci z orchestru. Diváci skandují o přídavek, ten ale nepřichází.

„Byl to fantastický zážitek. Jsem dlouholetý fanda kapely Dg. 307, takže mě ani zklamat nemohli,“ rozplývá se student Jan Čáp. Ten dorazil na koncert společně s kamarády. Mezi nimi byl i Miloslav Škarda. „Je to pro mě první setkání s touhle hudbou a určitě bude mít dlouhotrvající dosah. Bylo to výborné,“ konstatuje.