Stálice české rockové scény se tak zařadila po bok Dana Bárty, Davida Kollera, Mira Žbirky, Olympicu, Vladimíra Mišíka a dalších. „Když jsem viděl řadu lidí, kteří tuto cenu dostali před mnou, tak si toho považuji. Myslím, že jsem v dobré společnosti,“ řekl Prokop poté, co převzal cenu a předtím, než zahrál svůj set. Během něj došlo na známé skladby, ale i na ty z nové desky Mohlo by to bejt nebe. Od svého vydání je nejprodávanějším fyzickým hudebním nosičem u nás, jeden týden byla i na špičce celého žebříčku, který zahrnuje i digitální prodej.

Čekal jste, že nová deska bude mít takový úspěch?

Úspěch člověk může čekat a nemusí. Ale když desku doděláte, cítíte nějaký vítr v plachtách a ten jsem rozhodně cítil. Na hodnocení, jestli deska má úspěch, nebo ne, je možná ještě brzo. Recenze jsou zatím úžasné, prodává se dobře, což mě samozřejmě těší.

Je to z vašeho pohledu ta nejlepší deska?

Vždycky mám pocit, že nová deska je ta nejlepší, ale tak to má asi každý. A mělo by to tak být. Do jaké míry se pak deskou trefíte do doby, okamžiku, kdy pro ni vznikne nějaká mezera na trhu, to dopředu posoudit neumím. A to je právě klíčový moment pro případný úspěch či neúspěch. Není to tedy jen otázka kvality desky, musíte se i trefit do správného času.

Příznivci vojenské historie předvedli ukázku incidentu, jak se mohl odehrávat v září 1938.
PODÍVEJTE SE: Na náměstí v Dobřanech po sobě stříleli Češi a Němci

Deska vznikala poměrně dlouho. Dá se říct, že je úplně vyladěná?

Řekl bych, že ano. Na to, v jakých podmínkách to vznikalo… Během natáčení jsme se vlastně nikdy nesešli. Album vznikalo postupně v různých domácích studiích, pak se to sešlo v jednom studiu, kde jsem ji nazpíval a kde se vše míchalo. Přišel také malér s Lubošem Andrštem, který je od listopadu mimo hru a na desce se hráčsky téměř nepodílí. Když se tohle vše sečte, tak si myslím, že výsledek je báječný.

Už se to někdy stalo, že jste se při natáčení alba vůbec nesešli?

Podobným způsobem jsme sice natáčeli minulou desku Sto roků na cestě, ale tam byly chvíle, kdy jsme se ve studiu sešli. Teď se nám stalo poprvé, že jsme se nepotkali vůbec.

Jak dlouho celá příprava desky trvala?

Začal jsem o ní uvažovat někdy koncem roku 2018. Vždy potřebuji nějaký vnější impuls, někdo z venku mě musí dostat do nálady, abych začal dělat. V tomto případě to byl jeden konkrétní text Věnování od Tomáše Rorečka. Ten mě oslovil, vybudil k nějaké práci a od té doby se to začalo vyvíjet. Celý rok 2019 jsem vyráběl různé demo snímky, natáčet jsme začali až v červnu 2020, tedy v plném covidu. Desku jsme dokončili letos v únoru.

V Plzni proběhlo udílení cen nejlepším hudebním interpretům i filmovým osobnostem. Vystoupili zde Anna K., Marpo X Troublegang, Michal Prokop & Framus Five, John Wolfhooker, Miro Žbirka a mnoho dalších.
Žebřík vyhlásil dva ročníky, dvě ceny mají Anna K., Klus, Ztracený a Mňága

Už jste někdy desku tvořili takhle dlouho?

To asi ano, ale tentokrát to byl úplně obrácený přístup. Celá léta jsme to dělali tak, že jsme věci vymysleli, nazkoušeli a pak jsme s tím vyrazili na koncerty. A když se to ohrálo, šli jsme teprve do studia s hotovou věcí, kterou jsme uměli. Zatímco tady, když jsme měli hotové věci, tak jsme museli před koncertem po pěti letech do zkušebny, abychom se to z těch nahrávek naučili.

Na koncertech kromě novinek hrajete stále i své staré skladby…

Tak to prostě je, lidi chtějí slyšet i to, co znají. Jsem rád, že tomu tak je, ale samozřejmě je i zájem prezentovat nové věci. Jsem z generace, kdy hlavním kanálem, jak dostat naši muziku k lidem, bylo rádio, ale tam dnes naše věci, možná až na výjimky, nehrají. Což mě samozřejmě mrzí, ale tak to je a snažím se s tím nějak vyrovnat.

Jak se s novými věcmi sžíváte na pódiu?

Tím, že že jsme měli zatím nějakých sedm koncertů a teprve si je osaháváme, je rozdíl proti věcem, které hrajeme roky, pořád znát. Navíc, koncertní provedení je vždy něco jiného proti zkušebně. Už to ale začíná vypadat, že to umíme.