Až na několik výjimek porušení tradice se Prodaná nevěsta hraje v Divadle J. K. Tyla v Plzni vždy na Nový rok. Opernímu souboru se tak uprostřed sezony dostává jisté cti uvést publikum, ale i celé divadlo do nastávajícího roku. Pod zdánlivou rouškou samozřejmosti se skrývá prubířský kámen, v němž operní soubor dokazuje, jaká je jeho momentální úroveň. Právě v této opeře totiž není místa pro polovičaté výkony.

Letošní novoroční představení mohlo uspokojit i nejnáročnějšího diváka. Svěží plnokrevná Mařenka v podání Petry Šimkové-Alvarezové zvládala všechny výrazové polohy, které tato pěvecky nelehká partie svým interpretkám připravuje. Vedle ní Jeník byl ztělesněn Richardem Samkem se zdravým, jakéhokoliv manýrismu prostým projevem a do třetice tu byl Vašek se svou naivitou a nemotorností v provedení Tomáše Kořínka. Taková byla trojice mladých, pěvecky však dostatečně zkušených interpretů, jež dává jevištnímu dění důvěryhodnost. Rovněž tak uspěly oba rodičovské páry v podání Ivety Žižlavské, Dalibora Tolaše (Krušinovi) a Ivany Klimentové a Pavla Horáčka (Míchovi). Již deset let tleská Plzeň v Prodané nevěstě Jevhenu Šokalovi, který svého Kecala dokáže obdařit jak požadovaným rozsahem svého hlasu, tak temperamentním, do posledního detailu promyšleným herectvím. Čerstvě přelepená páska u role Principála naznačila, že se v případě tenoristy Jana Ježka jednalo o záskok, ale dodejme, že více než zdařilý. Jeho pěvecká jistota a herecký šarm ozdobily příslušnou část posledního dějství a zakryly zjevné slabiny choreografického pojetí výstupu komediantů. Svému partnerovi na- opak dobře sekundovala pěvecky a pohybově půvabná Radka Sehnoutková (Esmeralda), jakož i ve vzrušeném recitativu Roman Dušek (původně Indián, zde Ind Jan). Sboru vedenému Zdeňkem Vimrem je v deset let staré inscenaci přiřčen nelehký úkol vedle zpěvu musí zastat i taneční složku. Obojího se zhostil dobře, podobně jako orchestr, bez jehož soustředěného výkonu pod vedením Jiřího Štrunce by toto operní dílo nemělo šanci potěšit a nadchnout.

Marta Ulrychová