Od března minulého roku jste hráli jen něco přes měsíc. To asi soukromému divadlu přináší hodně starostí…

Je to hodně špatné, protloukáme se opravdu složitou situací, spadli jsme i do dluhů. Ale nechci fňukat, raději se situací bojuji stylem „chcípající kobyly“, to znamená kopat kolem sebe a snažit se postavit na nohy pokud možno vlastními silami. A když vám v tom navíc pomáhají dobří lidé, je to fantastické. Musím ale přiznat, že bylo i období, kdy jsem pečlivě zvažovala konec Pluta a bylo to rozhodování těžké. Pluto má za sebou 22 let a přestože udržení jeho existence mne bohužel stálo zdraví, je stále mojí srdeční záležitostí. Navíc jsem přesvědčena, že rakovinu překonávám právě díky Plutu. Koncem února 2020 jsem podstoupila svoji 17. operaci, tentokrát to byla výměna levého kolenního kloubu. V nemocnici jsem o tom hodně přemýšlela, ale nikdy jsem neztratila víru v to, že všechno špatný je k něčemu dobrý.

Jak se k tomu stavěli vaši kolegové?

Úplně fantasticky. Situaci jsem řešila i s naším uměleckým a provozním šéfem Jiřím Bláhou a nebýt jeho, tak už by tu Pluto možná opravdu nebylo. Je to silná osobnost, chlap na svém místě, který miluje divadlo, jsem za něj osudu strašně vděčná. Hodně mi pomohl i skvělý postoj dalších kolegů, ať už jsme dělali cokoli, tak bez nároku na honorář.

Jindříška Kikinčuková s nanželem Pavlem.Jindříška Kikinčuková s nanželem Pavlem.Zdroj: Foto: archiv J. Kikinčukové

Vyhlásili jste také výzvu „Podrž Pluto, prosím“, kdy měli lidé možnost zaslat divadlu finanční podporu. Jaká byla odezva?

Lidé posílali různé částky od 20 korun až po tisíc. Našli se dva jedinci, kteří přispěli i vyšší částkou. Ne, že by to bylo v řádu desetitisíců, ale bylo to milé a pomohlo to při placení nájmu. Za listopad či prosinec, to dělalo dohromady i 50 tisíc měsíčně, ale od ledna už to takové není, ale jak se říká, „kapka ke kapce, pohár se naplní“. Ale ať už dárci poslali jakoukoliv částku, všem těm lidem já i moji kolegové hodně děkujeme a jsme nesmírně vděční za každou podporu. Stejně tak i úřadům, které nám také pomáhají, ať už je to kraj, ÚMO Plzeň 4, nebo dokonce sám pan primátor Baxa.

Loni jste rovněž vyzývali diváky, aby vás podpořili tím, že si vstupenky nechají a nebudou chtít vrátit vstupné. Nedávno jste se ale rozhodli vstupné na neodehraná představení vracet. Co vás k tomu vedlo a jak k tomu diváci přistoupili?

Důvodem je, že chceme jít do příští 23. sezony Pluta s čistým stolem. Kromě vrácení vstupného nabízíme lidem i výměnu vstupenky za poukaz na představení do konce roku dle jejich výběru. Věřila jsem, že o ně bude zájem, ale takových diváků, bohužel, je jen zlomek. Většina chce zpět peníze, ale je to asi pochopitelné. Doba je těžká a lidé raději věří hotovosti v ruce…

Jak to máte s placením nájmu za prostory, ve kterých působíte. Dostali jste vzhledem k situaci nějakou slevu?

Celou dobu jsem platila nájemné včetně služeb v plné výši, to je přes 60 tisíc měsíčně včetně DPH. Až letos nám za první čtvrtletí odpustili jednu třetinu nájmu za prostory, ale služby a energie hradím v plném rozsahu po celou dobu. Navíc neplatíme jen nájem za prostory, jsou i další poplatky…

Přemýšleli jste po rozvolnění vládních nařízení nad tím, že byste začali hrát ještě v této sezoně s omezenou kapacitou sálu?

Potřebujeme celou kapacitu, v posledních letech jsme měli téměř pořád plno. Poloviční naplněnost je pro nás prostě málo, navíc je tu i nejistota, jak moc budou lidé chtít do divadla teď chodit. Bohužel nás opatření nutí, pokud začneme hrát od září, snížit kapacitu v sále ze 160 na 128 míst, takže - ač hodně neradi, zvažujeme, že po otevření budeme muset zdražit vstupné. Toto se ovšem netýká výměnných poukazů za vrácené vstupenky, takže, kdo se rozhodne při vrácení vstupenek pro výměnný pokaz, rozhodně na tom vydělá. Chtěla bych jen upozornit, že vstupné vrací výlučně pokladna divadla do 30. června, a to každý čtvrtek od 15 do 19 hodin.

Jindříška Kikinčuková s nanželem Pavlem v Gogolově Revizorovi.Jindříška Kikinčuková s nanželem Pavlem v Gogolově Revizorovi.Zdroj: Foto: archiv J. Kikinčukové

Hrát tedy začnete až od příští sezony, jaké chystáte novinky?

Program na září je už na stránkách Divadla Pluto a vstupenky je možné zakoupit ve všech předprodejích Plzeňské vstupenky od 7. června včetně naší divadelní pokladny. Začínat bychom měli 6. září Blbcem k večeři, kterého už zkoušíme a na něhož teď sháníme sponzory. Pro děti pak připravujeme na 6. listopadu dopoledne Cestu za pohádkou se soutěžemi, která bude probíhat ve veřejných prostorách u OD Centrum na Doubravce, jako součást 10. ročníku minifestivalu Hezky česky, který spojuje divadlo s rétorikou a základy komunikace. V jeho programu jsou nejen představení Horníčkových her Dva muži v šachu a Slaměný klobouk a naší Švejkyády, ale také večery s hosty. Svou účast potvrdili Zdeněk Troška, Libor Bouček a Karel Šíp, z jehož scének připravujeme kabaret.

Připravujete vzhledem k dlouhé pauze i nějaká venkovní představení?

Ano, už 19. června bych ráda pozvala naše příznivce do Habrmannova parku na Doubravce, kde zahrajeme od 15 hodin takový „ pel mel“ z našich představení s titulem Hvězdy v Plutu. První polovina bude patřit především Hašlerovým písničkám, druhá Jirkovi Bláhovi a jeho hostům. Věřím, že se lidé budou bavit a že nám bude společně dobře.

Jsou nějaké změny i v hereckém obsazení divadla?

Nemůžeme už tolik počítat s Broňou Kotišem, Karlem Zimou, hodně práce má i Lukáš Langmajer. Naše řady tak rozšíří Daniel Rous, který je známý spíš z dabingu, ale je i výborný herec a fajnový člověk.

Práce a starostí s divadlem máte hodně, jak si od všeho nejlépe odpočinete?

Jednou z mých radostí je vnouček Jindříšek a doufám, že ještě nějaký čas vydržím, abych se dočkala i druhého vnoučete, které je na cestě. A také ráda rybařím.

Jaký největší úlovek jste z vody vytáhla?

Možná ani ne největší, ale nejvzácnější pro mě byl na Slapech pstruh duhový, který měl necelá dvě kila. Ten se rval hodně statečně. Nebo obrovský bolen před sedmi lety, měl přes osmdesát čísel. A před třemi nebo čtyřmi lety se mi na udici pověsil sumec, dlouho jsme se přetahovali, byl to velký boj, s pramičkou otáčel jako s káčou a když už povoloval, tak se mi přerval vlasec. Jednou bych takového macka chtěla dostat. Osobně sice ryby nejím a pouštím je, na rybaření mě nejvíc baví ten souboj kdo s koho.