Karel Mašek si už tři desítky let každý den zapisuje, co se na manětínském zámku událo. Tak dlouho je jeho kastelánem. „Jsem původně zootechnik a nastoupil jsem jako zahradník. Tehdy mě práce na zámku chytla a už mě to nepustilo,“ prozradil.

V roce 1990 jste si poprvé zapsal, že se v parku vytrhávaly pařezy. Za tu dobu se toho asi hodně změnilo…

Když jsem na zámek nastoupil, provádělo se jen ve třech místnostech. V zámeckém parku však byla zahrádkářská kolonie a na jednotlivých parcelách byly dřevníky, kůlny i chlívky. V zámku byly byty i kanceláře správce lesů. Poslední nájemník odcházel někdy okolo roku 2000. Lesům České republiky manětínský zámek patřil někdy od 50. let minulého století. Já jako kluk si pamatuji, jak nás z areálu zámku vyháněli. Někdy jsem se na lesy zlobil, ale časem jsem zjistil, že o zámek celkem pečovaly a že jiné památky skončily daleko hůř.

Takže po roce 1990 bylo možné začít manětínský zámek zvelebovat…

Zachovalo se album z roku 1906 a podle těchto dobových fotografií se plánovaly rekonstrukční práce. Nábytek jsme odvezli do restaurátorských dílen a místnosti jsme zaplnili itinerářem zapůjčeným po celé republice. V minulých letech se do rekonstruovaných prostor vrátil i původní, restaurovaný nábytek. Opět jsme si prohlíželi staré album, abychom zjistili, kde původní nábytek stál.

Před několika málo lety byla restaurována freska nad hlavním schodištěm a obnovena i jeho dekorativní výzdoba…

Vždycky jsem si říkal, co budu dělat, až bude opravené hlavní křídlo zámku. A když se tak předloni stalo, zjistil jsem, že je pořád co dělat. Hlavní budova zámku už je v kondici a teď pracujeme na scelení celého areálu.

Vykupujeme přilehlý hospodářský dvůr, sýpku, bývalý pivovar i zahradnictví se skleníkem. Vše postupně opravujeme. Už brzy zpřístupníme velký skleník neboli oranžérie. Budeme tam moci zazimovat rostliny, které dosud různě skladujeme po depozitářích. Budou se tam konat i svatební obřady nebo koncerty. Postupně opravujeme i hospodářské budovy. Statek má podmáčené zdi, zhroucenou klenbu, špatnou střechu a zatéká do něj. Až tohle opravíme, plánujeme, že obnovíme i činnost zámeckého pivovaru…

Tyhle plány jste měl už na samém začátku před třiceti lety?

To ne, ony přicházely postupně. Ten 'barák' si o to sám říkal. Dnes jsem pyšný právě na to, že se podařilo areál scelit. S opravami jsme na poloviční cestě. Já už to do konce asi nedovedu. Bude to práce pro nějakého mého nástupce.

Bydlíte na zámku?

Teď už ne. Bydlel jsem tam jen zpočátku. Jsem rodák z nedalekých Nečtin. S rodiči jsme se do Manětína přestěhovali, když jsem byl dítě. Naši si tady postavili dům. I já jsem si časem pořídil malou usedlost, kde žiji s rodinou a zvířaty. Bydlet na zámku má totiž jednu velkou nevýhodu – není hranice mezi prací a soukromím. A já teď už chci mít čas na rodinu, na své syny, na koně i na své záliby. Ne vždy se mi ale podaří přijít domů rozumně…

Co kromě koní je vašimi zálibami?

Chodím po okolí Manětína, hledám křížky, opravuji je a vracím zpět.

To je hodně nezvyklý koníček?

A víte, že zrovna v nedalekých Žluticích se mu věnuje tamní zubařka? Možná, že je venkov, kde dříve byly Sudety, opět zabydlen lidmi, kteří mají k tomuto místu silný vztah, i když se ale od nás mladí lidé stále stěhují do větších měst…

Ale snad alespoň v létě přijíždějí lidé prohlédnout si manětínský zámek…

Máme tak patnáct tisíc návštěvníků ročně, takže nepatříme k nejvíce navštěvovaným památkám jako třeba Český Krumlov. Pro návštěvníky to však má tu výhodu, že se jim věnujeme individuálně. Průvodce třeba vyjde na prohlídku i s jednou rodinou.

Váže se k zámku nějaké pověst, kterou rád návštěvníkům vyprávíte?

Raději než pověsti mám pravdivé příběhy, které se v Manětíně staly. Příběhy lidí, na něž můžeme navazovat. Mám rád naši Marii Gabrielu Lažanskou, majitelku manětínského panství. Kdybychom tady takovouto ženskou měli dnes, to by to tu asi vypadalo jinak. Měla okolo sebe tým lidí, kterým důvěřovala. Byla zcestovalá. Měla ráda umělce, zvala sochaře, malíře, hudebníky. Duchovním přešívala roucha podle vzorů, které si přivezla ze svých cest. Uměla skvěle hospodařit. Manětínsko bylo soběstačné. Byly tu lomy, cihelny, pily, mlýny, ovčíny, na kaskádách v potocích se chovaly ryby. Lesní hospodaření bylo ve skvělém stavu. V Manětíně a okolí se uživilo hodně řemeslníků. Hraběnka byla z rodu Černínů a ti měli úctu a respekt k poddaným. Díky ní se manětínský zámek chlubí unikátním souborem. Hraběnka totiž nechala barokním umělcem Václavem Dvořákem portrétovat své služebné – pradleny, nosiče, kuchaře, číšníky, kronikáře i vychovatele.

A tyto portréty se staly inspirací pro zážitkový den, který připravujete na sobotu 17. srpna…

V rámci Letního barokního festivalu, který zaštiťuje Plzeňský kraj, pořádáme už po třetí od 14 hodin Barokní den. Lidé si budou moci vyzkoušet, jak se žilo služebnictvu na zámku. Program je určen především rodinám s dětmi. Budou válet nudle v kuchyni, tesat trámy, prát prádlo v neckách, pečovat o zahradu, šít z kůže nebo míchat vonné ingredience. Uvidí i ruční střihání ovcí. Chybět nebude ani jízda kočárem nebo divadelní představení pro děti. Akci moderuje Petr Jančařík. Chceme ukázat, jak zajímavá a přitažlivá mohou být řemesla. Řemeslníci v našem regionu citelně chybějí. Chybí tady to, co bývalo za hraběnky, že lidé každý den chodili okolo toho, co vytvořili.

A co si podle vás nenechat ujít v okolí zámku?

Město je nádherně vyzdobené barokními plastikami. Krásná příroda je směrem na Libenov a Spankov. Okolo Manětína je totiž jeden z největších lesních komplexů v republice. Je ale dobré pohybovat se po značených cestách, protože se stalo, že i místní, když se tam vypravili na houby, se ztratili se. Krásné je to v Rabštejně nad Střelou a v Nečtinech, které mají zajímavé památky. Hodně populární je i Luková s kostelem, v němž je známé sousoší 'Duchů'. Právě v této vsi je vidět ten jistý zmar typický pro Sudety. Kdysi tam žilo hodně lidí, teď do Lukové jezdí jen pár chalupářů. A Radějov s roubenkami je památkovou zónou. A teprve nyní se tam přivádí elektřina. Vlastně všude tady okolo je to zajímavé. Myslím, že u nás je hezky všude a lidé by si měli udělat čas navštívit místa, která jsou nedaleko od jejich domova.